Vlkodav a lyžaři
Tělesné parametry vlkodava vzbuzují přirozený respekt, který ovšem toto plemeno ve své dobráckosti nijak neuplatňuje. Dalo by se tedy předpokládat, že se nenajde nic, čeho by se mohli bát. Přesto existuje něco, co Bernardetě přivodí děs podobný děsu vnímavého diváka hororu.
První setkání s člověkem na běžkách vyvolalo v Bernardetě doslova šok. Museli jsme okamžitě z Hvězdy prchat.
Příští den jsme vyrazili velmi časně ráno, ve víře, že tam ještě žádní lyžaři nebudou. Nebo že ve tmě aspoň nebudou vidět. Byli tam. Snad v ještě větším počtu než včera. A na tom sněhu svítili do dálky. Bernardeta už se naštěstí nerozběhla zpátky ven z obory, ale při spatření kteréhokoliv z nich odběhla hluboko do lesa, co nejdál od cesty, a takto zpoza bezpečí lesního porostu sledovala ony podivně se pohybující tvory.
Po přejetí běžkaře se zase vrátila. Ovšem jen nakrátko, protože další lyžař se objevil záhy. A stejná scéna. To se opakovalo v průměru každou minutu. Pak jsem spatřil běžkaře, který držel lyže v rukách a chtěl si je nazout. Že bych s ním Bernardetu seznámil, aby pochopila, že se jedná o normálního člověka?
Tím, že stál na svých nohách, se ho nebála. Došli jsme k němu a já ho požádal, aby na ni promluvil a pak že bychom u něho postáli, až se na lyžích rozjede. Byl to příjemný a chápavý chlapík a ve všem postupoval podle mé prosby. Dokud stál, mluvil a manipuloval s lyžemi, aby je pak položil vedle sebe, bylo vše v pořádku.
Stoupnutí na lyže vyvolalo pohyb uší do nastražené polohy. Zamávání na rozloučenou uklidnění nepřineslo. A běžkařův rozjezd způsobil útěk do lesa ještě rychlejší než při jízdě jeho kolegů.
Co s tím? Přece nepřestaneme do Hvězdy jezdit, říkal jsem si. Už z principu ne. A koneckonců, jsme na území jedné památné, byť neslavné bitvy, tak zkrátka povedeme bitvu další.
Ovšem nikoliv bitvu otevřenou, nýbrž bitvu partyzánskou. Já s Bernardetou budeme partyzáni a běžkaři budou Němci. Partyzáni operují skrytí, tedy nikoliv na cestách, ani v blízkosti cest, kde naopak operují běžkaři. Pardon Němci. Partyzáni se pohybují jen v hloubi lesa, maximálně po úzkých pěšinách, kde Němci neprojedou. Pardon běžkaři.
V partyzánské válce je důležité, aby Němci partyzány neviděli. V našem případě ovšem bylo ještě mnohem důležitější, aby určití partyzáni neuviděli Němce.
Vyrazili jsme. Šli jsme krytí lesem a po určitou dobu žádný problém s nepřítelem nebyl. Pak jsme se ale přiblížili k cestě, hojně používané Němci, kterou bylo třeba přejít. Převzal jsem roli průzkumníka partyzánské jednotky. Úkolem průzkumníka bylo zjistit pohyb Němců z obou směrů cesty.
Rozkázal jsem zbytku jednotky zůstat na místě a vydal se k samému okraji cesty, s výhledem na ni, doprava i doleva. Z jedné strany byl vzduch čistý. Z druhé strany se blížili Němci, ale pořád byli dost daleko. Vydal jsem jednotce rozkaz k přesunu a při něm se pohyboval v pozici zakrývající vzájemný výhled mezi Němci a partyzány.
Povedlo se. Partyzáni rychle pronikli do hlubšího lesa, část jednotky tu v klidu vykonala potřebu a mohl následovat další postup. Úspěšný přesun však partyzány trochu ukolébal, a to se jim málem vymstilo. Průzkumník zcela selhal a nezaznamenal, že zdánlivě úzká pěšina, k níž se jednotka přiblížila, poskytuje dost prostoru k pohybu německých jednotek, což se málem stalo osudným. Zcela nečekaně se na ní v plné zbroji zjevil jakýsi, zřejmě elitní, Němec. Jen díky silně hustému porostu se partyzánům podařilo na poslední chvíli pěšinu nepozorovaně přeběhnout.
Nevyhnutelné překonání cest obsazených Němci následovalo ještě třikrát. Průzkumník už plnil své úkoly spolehlivě a zbytek jednotky v případě blízkosti nepřítele ukázněně čekal na povel k postupu.
Pouze při překonávání poslední cesty, už blízko brány Hvězdy, to bylo o fous. Němci se totiž najednou objevili zpoza brány. Čerstvá posila zvenku. Vrátit se nešlo, protože odtud zezadu postupovala, zatím sice relativně daleko, ale poměrně rychle, početná německá jednotka.
Naštěstí byla nablízku záchodová budka, za níž se dalo, s nezbytným využitím vodítka, skrýt před nebezpečnou německou posilou projíždějící bránou. Ta však tento nechráněný prostor rychle opustila a umožnila tak partyzánům proniknout branou opačným směrem a opustit bojiště. Partyzánskou bitvu se povedlo vyhrát.
V následujících dnech silně tálo, což na straně Němců způsobilo velké ztráty. Brzy vyklidili pozice a stáhli se zřejmě do pohraničních horských oblastí.
Vlády se pak definitivně ujalo jaro a já si oddechl, že zase bude všechno v pohodě. Věřil jsem tomu, až do okamžiku, kdy jednou kolem nás ve Hvězdě cosi prosvištělo. Hodně divný zvuk a frrr kolem nás. Byl to běžkař jedoucí na kolečkových lyžích. Trénink svého oblíbeného sportu zřejmě nemohl vynechat ani v letní sezóně.
Bernardeta byla tak ohromená, že ani nezahájila ústup do lesa, rovnou zamířila k východu z Hvězdy a počkala na mě až za ním. Vypadalo to, že bitvu jsme sice v zimě vyhráli, ale válku nakonec prohráli.
Začal jsem poraženecky uvažovat o změně psích procházek z přírodních na chodníkové. Nebude to už ono, ale žádní lyžaři po chodníkách jezdit nebudou.
Z toho mě ovšem záhy vyvedla parta turistů na segwayích. Kdepak, z boje se nemá utíkat.
Jiří Strádal
Jak naše armáda jela na Polsko
Dnes v noci je to 40 let, co z mnoha československých kasáren vyjely kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut směrem k polským hranicím. S cílem potlačit tamní proces demontáže komunistické diktatury vedený Solidaritou.
Jiří Strádal
Paradoxy naší doby
Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.
Jiří Strádal
Nahlédnutí k novozélandským Maorům
Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.
Jiří Strádal
Dvakrát na břehu řeky (povídka)
Na břehu téměř vyschlé řeky seděl stařec se svým vnukem. Podél protějšího břehu šla karavana lidí s naloženými vozy. Spíš se trmáceli, než šli. Vyhnuli se opuštěnému mlýnu a pokračovali, než sedící dvojici zmizeli za pahorkem,
Jiří Strádal
Víra, normalizace a Bílá Hora
Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?
Jiří Strádal
Příprava na restart České republiky
Z Andreje Babiše se stává politická mrtvola. Vláda vzešlá z příštích voleb asi bude tvořená hodně širokou koalicí, bude muset potlačit vzájemné averze, a nabídnout celospolečensky přijatelnou vizi rozvoje země. Nebude to snadné.
Jiří Strádal
Jak se vede boj o rozum a cit
Stovky milionů let se na Zemi úspěšně rozvíjel život. Když se objevili první lidé, Bůh si je oblíbil a rozhodl se obdarovat je něčím, co žádní tvorové dosud neměli. Rozumem.
Jiří Strádal
Cestování (aspoň) s Google Earth
Cestovat do zahraničí v pandemické době moc nejde. V pohádkách existovaly kouzelné křišťálové koule, v nichž bylo vidět, kam oko normálně nedohlédlo. Do podobné koule můžeme koukat doma na počítači. A cestovat aspoň virtuálně.
Jiří Strádal
Vražda s nepovedenou kopií (detektivní povídka)
Hospoda se nacházela v mizerně osvětlené ulici, na rohu s ještě temnější a užší uličkou. Chodník byl změtí kostek a asfaltových záplat. Jakoby se tu zastavil čas.
Jiří Strádal
Nepodceňujme stařenky a stařečky.
Před 30 lety startovala 90. léta. Rozevírala se svoboda, rozjíždělo se podnikání, otevřely se hranice. A na služební cesty se začalo jezdit na západ. Nejblíž bylo Bavorsko. Z té doby je tento příběh.
Jiří Strádal
Sjednocující a rozdělující se Evropa
Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovým nádražím
Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovému cestování
Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.
Jiří Strádal
Vyznání starým detektivkám
Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.
Jiří Strádal
Vyznání starým filmům
Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.
Jiří Strádal
Jak jsme o vojenské přípravě "posvětili" antichartu
Je září a to kdysi bývalo kromě začátku školního roku i začátkem tzv. vojenské přípravy na vysokých školách. Zahajovala nám dvěma týdny denně od 6.30 ve vojenském prostoru v Motole. Večer jsme pak bývali jak utržení ze řetězu.
Jiří Strádal
Padesát let od smrti Jochena Rindta
Zítra, v sobotu 5. září, to bude 50 let, co se na závodním okruhu v italské Monze zabil 28letý Rakušan Jochen Rindt. Jediný závodník formule 1, který se stal mistrem světa in memoriam.
Jiří Strádal
Idealisté versus pragmatici
Pokud spolupracují, těžko se najde efektivnější kombinace. Pokud na sebe plivou, může plivání přerůst v pandemii. Kam se hrabe Covid. A kam se hrabalo blahé paměti plivání mezi levičáky a pravičáky.
Jiří Strádal
Obloha jako jeviště (fotoblog)
Že se mraky umí stylizovat do map různých kontinentů, zemí a ostrovů, je známé. Ale mraky se umí převtělovat i do bytostí všeho druhu. A ty při tom někdy i ledacos vyvádějí.
Jiří Strádal
Mufloni v Thomajerově nemocnici
Mufloni v areálu pražské Thomajerovy nemocnice jsou velmi oblíbení. Oficiální verze říká, že sem přišli a přicházejí z blízkého Kunratického lesa. Troufnu si nabídnout jinou verzi.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 773x