Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Vzpomínka na embéčko

Dnes byl v televizi krátký šot o legendární Škodě 1000 MB, u příležitosti jejích 55 narozenin. I zalila mě vlna nostalgie ze vzpomínek na dětství. Hlavně na cesty k jedinému jižnímu moři, k němuž se tenkrát bez problémů mohlo.

Bylo to Černé moře, bylo to na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let a jezdilo se tam na pobřeží Rumunska a Bulharska. Dodnes si pamatuju názvy některých letovisek. Mamaia, Mangalia, Eforia v Rumunsku, Varna, Zlaté písky, Balčik, Albena, Nesébr v Bulharsku.

Ale mě nešlo ani tolik o moře a ta letoviska, jako o právě o tu cestu. Embéčkem se zvládlo asi 500 – 700 km za den, takže to vyšlo většinou na tři dny. Krát dvě. Samozřejmě žádná dálnice.

Minimálně polovinu cesty se jelo Rumunskem, což je nádherná země. Ta cesta zkrátka nebyla jen přesunem z Prahy k Černému moři, ale především putováním mnohdy panenskou karpatskou krajinou, často mezi strmými srázy s neustále se opakujícími dopravními značkami „pozor padá kamení“. A taky lemovaným mávajícími dětmi žadonícími o žvýkačky a cigarety, a občas táborem kočujících cikánů.

Do koloritu tohoto cestování patřilo „divoké“ kampování. Když se začínalo stmívat, objevovaly se na příhodných místech u silnice prvé stany se zaparkovanými auty, k nim se přidávali postupně další poutníci, až takto vyrostly po celém Rumunsku stovky minicampingů, které zase ráno zmizely.

Výběr místa nocování byl samozřejmě ovlivňován autoznačkami parkujících aut. Protože však Čechoslováků tenkrát těmito silnicemi jezdilo ze všech zahraničních návštěvníků nejvíc,  mluvilo  se  česky  nebo  slovensky  ve většině „minicampů“.  Je zajímavé, jak se krajané v zahraničí k sobě hezky chovají; doma stačí k nevraživosti maličkost, v cizině dominuje tolerance, ochota, laskavost, sdílnost…

Ne pokaždé jsme ale nocovali tímto způsobem. Jednou jsme bloudili v ulicích Cluje, to je jedno z největších rumunských měst, a vjeli jsme někam, kde byl zákaz a jak už to bývá, kde se vzal, tu se vzal, strážník. Tatínek s ním začal vést jakýsi dialog, už si nepamatuji jeho průběh ani dorozumívací jazyk, ale výsledkem bylo, že namísto pokuty za dopravní přestupek jsme nakonec byli hosty toho dobrého muže a noc strávili pod jeho střechou. Hostili nás jako vzácnou návštěvu, paní strážníková uvařila večeři a chovali se k nám moc hezky.

Jestliže v Rumunsku bylo dorozumívání složité, ještě složitější bylo v Maďarsku. Dneska už tam spousta lidí podobně jako jinde umí anglicky, ale tenkrát tam byl člověk dost ztracený. Jednou jsme se vraceli z naší rumunské nebo bulharské dovolené a maminka chytla nějakou střevní nebo žaludeční infekci a my hledali lékárnu, protože domů už to bylo blízko a tak to naši chtěli vyřešit jenom nějakými prášky, aniž bychom jeli k lékaři. 

Jste-li v cizině a potřebujete se zeptat, kde je lékárna, postačí Vám k tomu nějaké mezinárodně srozumitelné slovo typu apotéke nebo farmacie nebo něco podobného. Nikoliv tak v Maďarsku. Protože v Maďarštině i ta nejmezinárodnější slova mají ryze maďarský překlad. A tak, když opět tatínek vedl hovor s městským strážníkem, tentokrát na téma, kde je lékárna, nikam to nevedlo. Tak ukázal na maminku, ta na své břicho a dělala, jako že jí bolí. Což byla chyba. Protože ten muž zákona to pochopil úplně jinak.

Naskočil na motorku, pokynul, abychom ho následovali a rozjel se obrovskou rychlostí ulicemi onoho maďarského města. Následovala jízda jako z akčního filmu a po chvilce jsme dojeli k cíli. Byla to porodnice.

Embéčko zkrátka mělo v naší rodině důležitou roli, tatínek se o něj staral jako o rodinný poklad. Mě na něm na venkovských silničkách učil první pokusy jízdy za volantem. Můj mladší brácha Milan si dokonce nedávno koupil embéčko veterána, úplně stejné, jako jsme tenkrát měli.

P.S.: Nostalgie po embéčku rozhodně není nostalgií po socialismu. Embéčko na konci šedesátých let stálo něco přes 40 tisíc, tj. zhruba 20-25 násobek tehdejšího průměrného platu. Čili jakoby dnes nějaké hodně lidové auto stálo cca 700 tisíc. A to se na něj asi 2-3 roky muselo čekat v pořadníku. A šetřit několikanásobně déle.

Autor: Jiří Strádal | sobota 1.6.2019 16:30 | karma článku: 16,03 | přečteno: 480x
  • Další články autora

Jiří Strádal

Jak naše armáda jela na Polsko

Dnes v noci je to 40 let, co z mnoha československých kasáren vyjely kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut směrem k polským hranicím. S cílem potlačit tamní proces demontáže komunistické diktatury vedený Solidaritou.

11.12.2020 v 21:33 | Karma: 23,40 | Přečteno: 764x | Diskuse| Politika

Jiří Strádal

Paradoxy naší doby

Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.

27.11.2020 v 21:12 | Karma: 23,14 | Přečteno: 621x | Diskuse| Společnost

Jiří Strádal

Nahlédnutí k novozélandským Maorům

Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.

20.11.2020 v 22:18 | Karma: 18,56 | Přečteno: 392x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Dvakrát na břehu řeky (povídka)

Na břehu téměř vyschlé řeky seděl stařec se svým vnukem. Podél protějšího břehu šla karavana lidí s naloženými vozy. Spíš se trmáceli, než šli. Vyhnuli se opuštěnému mlýnu a pokračovali, než sedící dvojici zmizeli za pahorkem,

13.11.2020 v 22:26 | Karma: 10,54 | Přečteno: 281x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Víra, normalizace a Bílá Hora

Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?

6.11.2020 v 22:44 | Karma: 15,67 | Přečteno: 407x | Diskuse| Politika

Jiří Strádal

Příprava na restart České republiky

Z Andreje Babiše se stává politická mrtvola. Vláda vzešlá z příštích voleb asi bude tvořená hodně širokou koalicí, bude muset potlačit vzájemné averze, a nabídnout celospolečensky přijatelnou vizi rozvoje země. Nebude to snadné.

5.11.2020 v 13:44 | Karma: 18,83 | Přečteno: 800x | Diskuse| Politika

Jiří Strádal

Jak se vede boj o rozum a cit

Stovky milionů let se na Zemi úspěšně rozvíjel život. Když se objevili první lidé, Bůh si je oblíbil a rozhodl se obdarovat je něčím, co žádní tvorové dosud neměli. Rozumem.

30.10.2020 v 22:37 | Karma: 13,96 | Přečteno: 334x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Cestování (aspoň) s Google Earth

Cestovat do zahraničí v pandemické době moc nejde. V pohádkách existovaly kouzelné křišťálové koule, v nichž bylo vidět, kam oko normálně nedohlédlo. Do podobné koule můžeme koukat doma na počítači. A cestovat aspoň virtuálně.

23.10.2020 v 21:50 | Karma: 13,94 | Přečteno: 325x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Vražda s nepovedenou kopií (detektivní povídka)

Hospoda se nacházela v mizerně osvětlené ulici, na rohu s ještě temnější a užší uličkou. Chodník byl změtí kostek a asfaltových záplat. Jakoby se tu zastavil čas.

16.10.2020 v 21:35 | Karma: 12,20 | Přečteno: 230x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Nepodceňujme stařenky a stařečky.

Před 30 lety startovala 90. léta. Rozevírala se svoboda, rozjíždělo se podnikání, otevřely se hranice. A na služební cesty se začalo jezdit na západ. Nejblíž bylo Bavorsko. Z té doby je tento příběh.

9.10.2020 v 22:07 | Karma: 27,72 | Přečteno: 1048x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Sjednocující a rozdělující se Evropa

Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.

2.10.2020 v 21:29 | Karma: 14,81 | Přečteno: 498x | Diskuse| Společnost

Jiří Strádal

Vyznání vlakovým nádražím

Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.

27.9.2020 v 1:04 | Karma: 15,62 | Přečteno: 378x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Vyznání vlakovému cestování

Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.

26.9.2020 v 1:14 | Karma: 17,24 | Přečteno: 381x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Vyznání starým detektivkám

Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.

18.9.2020 v 20:42 | Karma: 19,36 | Přečteno: 385x | Diskuse| Kultura

Jiří Strádal

Vyznání starým filmům

Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.

13.9.2020 v 1:41 | Karma: 23,55 | Přečteno: 470x | Diskuse| Kultura

Jiří Strádal

Jak jsme o vojenské přípravě "posvětili" antichartu

Je září a to kdysi bývalo kromě začátku školního roku i začátkem tzv. vojenské přípravy na vysokých školách. Zahajovala nám dvěma týdny denně od 6.30 ve vojenském prostoru v Motole. Večer jsme pak bývali jak utržení ze řetězu.

8.9.2020 v 12:04 | Karma: 19,26 | Přečteno: 576x | Diskuse| Ostatní

Jiří Strádal

Padesát let od smrti Jochena Rindta

Zítra, v sobotu 5. září, to bude 50 let, co se na závodním okruhu v italské Monze zabil 28letý Rakušan Jochen Rindt. Jediný závodník formule 1, který se stal mistrem světa in memoriam.

4.9.2020 v 20:18 | Karma: 22,79 | Přečteno: 459x | Diskuse| Sport

Jiří Strádal

Idealisté versus pragmatici

Pokud spolupracují, těžko se najde efektivnější kombinace. Pokud na sebe plivou, může plivání přerůst v pandemii. Kam se hrabe Covid. A kam se hrabalo blahé paměti plivání mezi levičáky a pravičáky.

2.9.2020 v 11:19 | Karma: 10,95 | Přečteno: 379x | Diskuse| Společnost

Jiří Strádal

Obloha jako jeviště (fotoblog)

Že se mraky umí stylizovat do map různých kontinentů, zemí a ostrovů, je známé. Ale mraky se umí převtělovat i do bytostí všeho druhu. A ty při tom někdy i ledacos vyvádějí.

28.8.2020 v 20:20 | Karma: 16,77 | Přečteno: 279x | Diskuse| Fotoblogy

Jiří Strádal

Mufloni v Thomajerově nemocnici

Mufloni v areálu pražské Thomajerovy nemocnice jsou velmi oblíbení. Oficiální verze říká, že sem přišli a přicházejí z blízkého Kunratického lesa. Troufnu si nabídnout jinou verzi.

21.8.2020 v 20:48 | Karma: 19,35 | Přečteno: 667x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 100
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 773x
Je ženatý, má dvě děti, pět vnoučat a dva psy (věrnou kámošku, vlkodava Bernardetu, od 4.5.už jen ve smutku krásných vzpomínek). Vyšlo mu pár knížek nabízejících prolínání současnosti s historií. A taky knížka Korupce po III. pivu, která se snaží odhalovat absurdnosti naší doby. Charakterizoval by se jako kříženec nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem.

Seznam rubrik