Jak v pekle řešili šíření demokracie (povídka)

Před 30 lety padaly totalitní režimy ve střední a východní Evropě. To se tenkrát vůbec nelíbilo Ďáblovi a proto svolal nejvyšší pekelnou radu. "Svolal jsem vás," oslovil členy rady, "protože se nám tu rozmáhá takový nešvar."

„Padají diktatury,“ pokračoval Ďábel, „hroutí se moc tajných policií, přestávají existovat političtí vězni, zavádí se svoboda slova, umožňuje se svobodné podnikání, lidé mohou cestovat, kam se jim zamane. Je nutné vymyslet nový plán, jak zase úspěšně prosazovat naše legitimní zájmy a efektivně šířit zlo. Jinak nám zbudou pouze ubohé špatnosti jednotlivců, s nimž to sice umíme, ale jsou to pak jen dílčí úspěchy. Potřebujeme ovlivňovat masy.“

O slovo se přihlásil šéf zpravodajské služby. „Máme zmapováno, o co většině těch lidí, kteří na náměstích manifestovali, zvonili klíči a volali po svobodě, ve skutečnosti šlo.  Nebyla to žádná svoboda či demokracie. Oni se hlavně chtěli mít tak dobře jako lidé na západě. A mysleli si, že pořád všechno bude řídit stát, samozřejmě líp než dřív, a vůbec si neuměli představit, že by se na ně přenesla nějaká nová větší zodpovědnost. Nebylo to tak u všech, ale u většiny ano. A s tím se dá pracovat.“

„Je tedy důležité,“ pravil Ďábel, „aby volby vyhrávali politici, kteří budou lidem pochlebovat, tvářit se, jak je chápou a slibovat jim rychlá, ale z dlouhodobého hlediska špatná řešení toho, co je štve. Buď to tito politici nesplní a lidi se na celou slavnou demokracii naštvou anebo to splní a pak z toho v budoucnosti vzniknou problémy ještě větší. Oboje je pro nás dobrý výsledek. Jednotlivce s potenciálem pro vedení takové politiky musíme identifikovat a pak maximálně podporovat.

„Nepůjde to okamžitě,“ reagoval šéf zpravodajské služby. “Zpočátku se k moci dostanou politici, kteří stáli v čele těch revolucí, využijí počáteční nadšení lidí a spustí reformy. Ale ty reformy budou složité, ne úplně se podaří, hodně toho rozkradou námi dlouhodobě podporovaní borci. A co je hlavní, lidem hned tak žádný blahobyt nepřinesou. To je otráví. A nadejde příležitost pro nás.

„Očekávám vaše návrhy, pánové,“ vyzval Ďábel členy rady.

Přihlásil se Ministr pro uplatňování zášti a nenávisti. „Situace, kterou popsal náčelník zpravodajské služby, mě utvrzuje v tom, že je žádoucí zvýšit nasazení našich čertů specialistů pro závist. Jak se rozroste počet relativně úspěšných podnikatelů, kterých ovšem stále bude výrazná menšina, tak se rozroste prostor pro uplatňování závisti. A ta je, jak známo, jedním z našich nejefektivnějších prostředků. Budeme tedy potřebovat kapacity pro školení dalších čertů specialistů pro závist.“

„Zvážíme to,“ odpověděl Ďábel. „Kdo další?“

„Vraťme se k těm politikům,“ navázal Ministr pro devastaci státních financí. „Zásadním typem musí být politik rozdávající lidem co nejvíc peněz ze státního rozpočtu. Neustálé zvyšování všech možných přídavků, rozšiřování služeb, které budou zdarma nebo aspoň částečně dotované. To se bude líbit mnoha lidem, takzvaně levicovým. Minimálně tolika, aby příslušný politik ve volbách uspěl, ne-li přímo vyhrál. A státní rozpočty se postupně dostanou do velkých dluhů, které jednou způsobí těžké krize.“

"Tohle ovšem můžeme aplikovat i u zavedených demokratických států na západě a hlavně na jihu Evropy, tam se jim to zvlášť bude líbit," pokyvoval rohy Ďábel. "Co byste dál navrhovali?"

"Za poměrně spolehlivý a účinný nástroj lze považovat korupci," ozval se Ministr pro podporu kriminality. "Z našich statistických zdrojů vychází, že jejími zárodky je díky našim bezkontaktním infiltračním metodám infikovaná zhruba polovina populace. Ti lidé o tom primárně neví, ale když se objeví příležitost, okamžitě dojde k aktivaci a řetězovému bujení zárodečných buněk, čímž se z daného člověka stává aktivní korupčník. Ať už na straně korumpovaných nebo korumpujících; zárodečné buňky totiž fungují jako hermafrodity."

"Čili je třeba navozovat maximum korupčních příležitostí," vrátil se do debaty šéf zpravodajské služby. "To umíme, ale potřebujeme součinnost s resortem pro devastaci státních financí. Ideálním prostorem pro korupční příležitosti jsou totiž státní zakázky. Je třeba, aby politici nejen rozdávali státní peníze lidem, ale i na veřejné investice."

"To je dobrá cesta," souhlasil Ministr pro uplatňování zášti a nenávisti. "Podaří-li se totiž vytvořit z korupce běžnou nebo aspoň velmi častou praxi, a občas se to provalí, lidé přestanou politikům věřit a povede to k celkové frustraci společnosti. A to bude příležitost pro nás, abychom identifikovali a podpořili nové politiky, kteří budou říkat, že všichni politici jsou zkorumpovaní, že je třeba je nahradit novými, že dosavadní demokracie se neosvědčila a že je třeba ji zreformovat. A že oni do toho půjdou. Ve skutečnosti pak s celou demokracií pěkně zatočí.

"Vskutku ďábelská myšlenka," mnul si chlupaté ruce Ďábel a spokojeně vrtěl ocasem. "Hezky se nám to rýsuje. Ještě něco?"

Znovu se přihlásil Ministr pro uplatňování zášti a nenávisti. "Nezapomínejme hrát taky na národní strunu. I ta dokáže demokracii úspěšně nahlodat a hlavně vnést mezi lidi strach a nenávist. Spouštěcím nástrojem k tomu může být migrace z chudých zemí s odlišnou kulturou, náboženstvím a návyky.  Pokud bude nárůst takové migrace velký, tak to samozřejmě samo o sobě způsobí značné problémy. A jako třešinka na dortu k tomu přibude ještě vzestup nenávistných a nacionálních nálad a tím i politiků podněcujících tyto nálady."

"Velmi dobrý návrh," pochválil ho Ďábel. "A taky ho zkusíme aplikovat i v zavedených demokratických státech na západě. Vlastně zejména v nich, v těch nejbohatších. Do nich vždycky směřuje nejvíc migrantů."

"Vnímám to jako úkol pro zpravodajskou službu," pravil její šéf. "Aby způsobovala v rozvojových zemích rozvraty, bídu a občanské války, které tu migraci vyvolají. I v tom máme zkušenosti."

"Je tu tedy mnoho nových výzev," zakončil diskusi Ďábel. "My té demokracii ještě ukážeme!"

Peklem se rozezvučelo bojovné řinčení řetězů.