Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Díry v paměti a potkávání lidí

Náš život je životem mezi mnoha lidmi. Je jich tolik, že hard disk v naší hlavě si je sice uloží, ale nějaký virus (asi značky Alzheimer) mnohým z nich umaže jména, obličeje a dokonce i složky, v nichž bychom je mohli najít.

Lidi potkáváme pořád. Některé často a tak si je zapamatujeme. S některými z nich se jen míjíme, s jinými se pozdravíme. S některými se i zastavíme a prohodíme pár slov. Mnohé z nich ale vlastně vůbec neznáme.

Nic o nich nevíme, dokonce ani jak se jmenují. A pak je najednou potkávat přestaneme. Hned nám to nedojde, zpravidla až po určité době si řekneme, že toho (nebo tu) už jsem dlouho nepotkal. Je-li to někdo mladší, napadne nás, že se třeba odstěhoval. Je-li věku seniorního, vkrade se nám myšlenka, že možná umřel. Nebo skončil v domově důchodců. Případně že je už nepohyblivý a zavřený doma.

Ale v zásadě se tím moc netrápíme a vzápětí nám to přehluší jiné myšlenky nebo aktuální situace a ona osoba nám zapadne do propadliště dějin. Máme jich tam spoustu. Spolu s některými našimi známými, které už jsme dlouhý kus života neviděli, skončí v jakési mlze našeho podvědomí.

V onom podvědomí se kupí i další lidé, které jsme poznali např. na dávných pracovních jednáních, na dovolených, na vojně, v hospodě či na třídních schůzkách.

Jenže pak se stane, že některá z těch osob se před námi najednou někde vynoří. V lepším případě ji poznáme, nesměle pozdravíme a pokud jsme ji náhodou pohřbili, zaradujeme se ze svého omylu. Obtížnější je, když vynořená osoba z mlhy nevyleze úplně a my jen tušíme, že ji známe, ale její identifikace se nám nepovede.

Pokud se k nám dotyčná osoba nehlásí, zůstáváme inkognito, za chvíli se naše cesty rozejdou a nic se nestane ani nezmění. Snad se jen trochu zpřehází pozice v našem dějinném propadlišti. Problém však nastává, pokud se k nám ona osoba hlásí.

Pokud nás jen pozdraví, odpovíme jí a doufáme, že tím komunikace skončila. Pokud ovšem dostaneme otázku, jak se máme a co pořád děláme, máme v zásadě dvě možnosti. Buď neurčitě odpovídat a rychle vymyslet výmluvu, kam že to zrovna hrozně pospícháme (v krajním případě vystoupit v úplně nešikovné stanici z prostředku MHD). Anebo zvednout hozenou rukavici a šikovnými leč nenápadnými otázkami se o identifikaci příslušné osoby pokusit.

Jeden známý má pro takové situace připravenou prý úspěšnou otázku "A co děláte teď?", přičemž je šance, že dotyčný řekne "Ále, pořád to..." , případně  "S tím... už jsem praštil a dělám ...". Zúží se nám tak oblast jeho někdejších aktivit a jsme-li ve formě, dostává zařazení našeho dávného známého jistou šanci.

Přiznám se, že sám v tom úspěšný nejsem. Například při jedné mnohopočetné pracovní akci (kde se lidé nepředstavovali ani neměli jmenovky) se ke mně takto přihlásila jedna dáma. Já ji neidentifikoval, i blábolil jsem ty neurčité fráze. To by se dalo přežít, jenže z těchto pracovních akcí se stala série a já tam onu dámu potkával nadále, ona se ke mě nadále hlásila a já pořád jen blábolil. A nikdy jsem nezjistil, kdo to je.

Jednou jsem se s takovým člověkem potkal na stanici autobusů. Oba jsme věděli, že se známe a (pozor změna taktiky) oba jsme přiznali, že nevíme odkud. Naše komunikace by se dala přirovnat k tenisu, kde jsme střídali svá podání. V tom podání vždy podávají řekl nějakou oblast, jako třeba práci, školu, kasárna, sport či jinak vzniklé společenství a doufal, že druhá strana servis zachytí a řekne "No jasně, tam jsem byl taky." A budeme doma. Nestalo se. A my se rozešli, aniž bychom zjistili kdo je ten druhý.

Potkávání starých známých ovšem někdy může nabýt podoby jevu téměř paranormálního. Před dávnými lety jsem šel po chodníku a proti mě šla postava, která skoro najisto vypadala jako můj někdejší spolužák; abych nepoužil pravé jméno, budu mu říkat Horáček. Potěšilo mě to, protože jsem ho neviděl od maturity, což bylo asi deset let. Postava se blížila, stále vypadala jako Horáček, ale když se ke mně úplně přiblížila, poznal jsem, že to Horáček není. Prostě mu byl jen hodně podobný. Pokračoval jsem po chodníku dál a po několik desítkách metrů proti mě šel - hádejte kdo. Opravdový Horáček.

Autor: Jiří Strádal | úterý 28.7.2020 9:28 | karma článku: 9,31 | přečteno: 171x
  • Další články autora

Jiří Strádal

Jak naše armáda jela na Polsko

Dnes v noci je to 40 let, co z mnoha československých kasáren vyjely kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut směrem k polským hranicím. S cílem potlačit tamní proces demontáže komunistické diktatury vedený Solidaritou.

11.12.2020 v 21:33 | Karma: 23,40 | Přečteno: 764x | Diskuse| Politika

Jiří Strádal

Paradoxy naší doby

Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.

27.11.2020 v 21:12 | Karma: 23,14 | Přečteno: 621x | Diskuse| Společnost

Jiří Strádal

Nahlédnutí k novozélandským Maorům

Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.

20.11.2020 v 22:18 | Karma: 18,56 | Přečteno: 392x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Dvakrát na břehu řeky (povídka)

Na břehu téměř vyschlé řeky seděl stařec se svým vnukem. Podél protějšího břehu šla karavana lidí s naloženými vozy. Spíš se trmáceli, než šli. Vyhnuli se opuštěnému mlýnu a pokračovali, než sedící dvojici zmizeli za pahorkem,

13.11.2020 v 22:26 | Karma: 10,54 | Přečteno: 281x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Víra, normalizace a Bílá Hora

Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?

6.11.2020 v 22:44 | Karma: 15,67 | Přečteno: 407x | Diskuse| Politika

Jiří Strádal

Příprava na restart České republiky

Z Andreje Babiše se stává politická mrtvola. Vláda vzešlá z příštích voleb asi bude tvořená hodně širokou koalicí, bude muset potlačit vzájemné averze, a nabídnout celospolečensky přijatelnou vizi rozvoje země. Nebude to snadné.

5.11.2020 v 13:44 | Karma: 18,83 | Přečteno: 800x | Diskuse| Politika

Jiří Strádal

Jak se vede boj o rozum a cit

Stovky milionů let se na Zemi úspěšně rozvíjel život. Když se objevili první lidé, Bůh si je oblíbil a rozhodl se obdarovat je něčím, co žádní tvorové dosud neměli. Rozumem.

30.10.2020 v 22:37 | Karma: 13,96 | Přečteno: 334x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Cestování (aspoň) s Google Earth

Cestovat do zahraničí v pandemické době moc nejde. V pohádkách existovaly kouzelné křišťálové koule, v nichž bylo vidět, kam oko normálně nedohlédlo. Do podobné koule můžeme koukat doma na počítači. A cestovat aspoň virtuálně.

23.10.2020 v 21:50 | Karma: 13,94 | Přečteno: 325x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Vražda s nepovedenou kopií (detektivní povídka)

Hospoda se nacházela v mizerně osvětlené ulici, na rohu s ještě temnější a užší uličkou. Chodník byl změtí kostek a asfaltových záplat. Jakoby se tu zastavil čas.

16.10.2020 v 21:35 | Karma: 12,20 | Přečteno: 230x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Nepodceňujme stařenky a stařečky.

Před 30 lety startovala 90. léta. Rozevírala se svoboda, rozjíždělo se podnikání, otevřely se hranice. A na služební cesty se začalo jezdit na západ. Nejblíž bylo Bavorsko. Z té doby je tento příběh.

9.10.2020 v 22:07 | Karma: 27,72 | Přečteno: 1048x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Sjednocující a rozdělující se Evropa

Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.

2.10.2020 v 21:29 | Karma: 14,81 | Přečteno: 498x | Diskuse| Společnost

Jiří Strádal

Vyznání vlakovým nádražím

Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.

27.9.2020 v 1:04 | Karma: 15,62 | Přečteno: 378x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Vyznání vlakovému cestování

Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.

26.9.2020 v 1:14 | Karma: 17,24 | Přečteno: 381x | Diskuse| Cestování

Jiří Strádal

Vyznání starým detektivkám

Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.

18.9.2020 v 20:42 | Karma: 19,36 | Přečteno: 385x | Diskuse| Kultura

Jiří Strádal

Vyznání starým filmům

Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.

13.9.2020 v 1:41 | Karma: 23,55 | Přečteno: 470x | Diskuse| Kultura

Jiří Strádal

Jak jsme o vojenské přípravě "posvětili" antichartu

Je září a to kdysi bývalo kromě začátku školního roku i začátkem tzv. vojenské přípravy na vysokých školách. Zahajovala nám dvěma týdny denně od 6.30 ve vojenském prostoru v Motole. Večer jsme pak bývali jak utržení ze řetězu.

8.9.2020 v 12:04 | Karma: 19,26 | Přečteno: 576x | Diskuse| Ostatní

Jiří Strádal

Padesát let od smrti Jochena Rindta

Zítra, v sobotu 5. září, to bude 50 let, co se na závodním okruhu v italské Monze zabil 28letý Rakušan Jochen Rindt. Jediný závodník formule 1, který se stal mistrem světa in memoriam.

4.9.2020 v 20:18 | Karma: 22,79 | Přečteno: 459x | Diskuse| Sport

Jiří Strádal

Idealisté versus pragmatici

Pokud spolupracují, těžko se najde efektivnější kombinace. Pokud na sebe plivou, může plivání přerůst v pandemii. Kam se hrabe Covid. A kam se hrabalo blahé paměti plivání mezi levičáky a pravičáky.

2.9.2020 v 11:19 | Karma: 10,95 | Přečteno: 379x | Diskuse| Společnost

Jiří Strádal

Obloha jako jeviště (fotoblog)

Že se mraky umí stylizovat do map různých kontinentů, zemí a ostrovů, je známé. Ale mraky se umí převtělovat i do bytostí všeho druhu. A ty při tom někdy i ledacos vyvádějí.

28.8.2020 v 20:20 | Karma: 16,77 | Přečteno: 279x | Diskuse| Fotoblogy

Jiří Strádal

Mufloni v Thomajerově nemocnici

Mufloni v areálu pražské Thomajerovy nemocnice jsou velmi oblíbení. Oficiální verze říká, že sem přišli a přicházejí z blízkého Kunratického lesa. Troufnu si nabídnout jinou verzi.

21.8.2020 v 20:48 | Karma: 19,35 | Přečteno: 667x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 100
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 773x
Je ženatý, má dvě děti, pět vnoučat a dva psy (věrnou kámošku, vlkodava Bernardetu, od 4.5.už jen ve smutku krásných vzpomínek). Vyšlo mu pár knížek nabízejících prolínání současnosti s historií. A taky knížka Korupce po III. pivu, která se snaží odhalovat absurdnosti naší doby. Charakterizoval by se jako kříženec nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem.

Seznam rubrik