Postel (halucinování o věcech kolem nás)

Halucinoval jsem tu nad židlí, stolem a skříní. Jsou našimi věrnými a užitečnými společníky. Ovšem jsou chvíle, kdy na ně docela zapomeneme a plně využijeme pohodlí, jež nám poskytuje jejich kamarádka postel.

Navazuji na článek https://stradal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755165

Postel se v našich pokojích vyskytuje v mnoha variantách. Jako rozkládací "sedačka", jako "letiště", ale taky jako válenda, gauč, pohovka, palanda... Anebo prostě jako postel.

Postel je předurčená umožňovat člověku prožívání rozkoše. Jednak rozkoše sdílené, v podobě sexuálních aktivit, za druhé rozkoše individuální, v podobě labužnického kopírování anatomicky příjemné plochy vlastní tělesnou schránkou.

Zvláštní formou rozkoše je usínání. Postel se proměňuje v čím dál měkčí a hlubší náruč, do které se ponořujeme s čím dál rozmazanějším vědomím a odplouvajícími starostmi. A což teprve takové usínání po ranním probuzení, když zrovna nemusíme vstávat. To se ponořujeme a vynořujeme opakovaně, nový den jakoby byl a současně ještě nebyl a nám je to celkem fuk.

Ovšem pozor, ne každé usínání musí být nutně příjemné. To se týká hlavně usínání po flámu vyznačujícím se neuměřenou konzumací alkoholu. Postel se sice v první fázi rovněž promění v měkkou a hlubokou náruč, jenže pak může následovat fáze druhá, v níž se ona náruč stane součástí čím dál rychleji se točícího kolotoče. Což už se rozkoší určitě nazvat nedá.

Postel také může svého obyvatele přivést ve zmatek. To když se v ní ráno probudí a netuší, jak se do ní dostal, ani kde se nachází. Nejrizikovější je to samozřejmě v případech, kdy netuší ani to, zda postel obýval sám anebo zda ji sdílel s příslušníkem opačného pohlaví a jak ono sdílení proběhlo.

Spolunocležníkem ovšem nemusí být jen osoba, ať už opačného či stejného pohlaví. Může to být i partner zvířecího (nejčastěji psího nebo kočičího) původu, jenž ovšem tento zvířecí původ odmítá uznat a považuje se za plnohodnotného obyvatele příslušného interiéru, se všemi z toho plynoucími právy. Včetně práva sdílet lože s páníčkem či s paničkou. Jistá výhoda tohoto sdílení je, že zvířátku nevadí případné páníčkovo chrápáni ani další jeho biologické projevy.

Poměrně pestrý může být obsah prostoru pod postelí. Je-li obtížně přístupný, může se tam kromě prachu nacházet i spousta různých zapomenutých předmětů. Počínaje ztracenou a již dávno odepsanou pantoflí, přes kostky lega a figurky Člověče nezlob se, až po hračky zmíněného zvířecího partnera.

Speciální kategorií jsou dětské postýlky. Jejich primární funkce je předurčuje k zřejmě 1. místu ve sledovanosti nocležníků ostatními členy domácnosti. Pro tyto nocležníky ovšem zmíněná primární funkce zdaleka není tou nejpreferovanější. Tou je využívání dětské postýlky jako zábavní arény, a to nikoliv pro dítě jedno, ale pro jejich větší počet. Je neuvěřitelné, jakým eldorádem se může stát tak malý prostor, i pro tři malé děti plus spoustu plyšáků a jakou zátěž (rozuměj drancování) při tom vydrží.

Speciální kategorií byly i postele kasárenské, umístěné v oněch velkých vojenských ložnicích. Pro vojáky byly místem trávení nejen nocí, ale i většiny volného času. Postel mnohdy sloužila i jako skrýš pro láhve různého druhu alkoholických nápojů, který pak na nich byl s přiměřenou mírou opatrnosti konzumován.

Kontroly ovšem chodily každou chvíli a večer byl jejich oblíbený čas. Protože podle vojenských řádů měli vojáci trávit volný čas organizovanými aktivitami odehrávajícími se v tzv. politickovýchovné světnici, např. sledováním tehdejších tzv. televizních novin, turnaji v deskových hrách, učením se vojenských řádů apod. Což bylo to poslední, o co stáli. A tak se, i s rizikem postihu, postel stala v Československé lidové armádě hlavním vojenským stanovištěm.

Zítra navštívíme křeslo - https://stradal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755256