Vražda s nepovedenou kopií (detektivní povídka)

Hospoda se nacházela v mizerně osvětlené ulici, na rohu s ještě temnější a užší uličkou. Chodník byl změtí kostek a asfaltových záplat. Jakoby se tu zastavil čas.

Na zdi visel děravý zrezivělý okap, z jedné strany se o něj opírala podobně rezavá kovová tyč, z druhé strany ležely dva psí bobky. Naproti stála zdevastovaná nízká stavba s vytlučenými okny i dveřmi a s děravou střechou. Před ní močil nějaký bezdomovec.

Tohle má být ona vysněná hospoda, pomyslel jsem si trpce. Hospoda mého bývalého kolegy Kamila Hornycha. Pivního fajnšmekra, zábavného společníka a vyhlášeného donchuána, který už zamlada snil, jak jednou bude mít vlastní hospodu. Po dvaceti letech jsme se potkali a nedal jinak, než že musím přijít. Domluvili jsme se na dnešku.

Šlo se po schodech do suterénu. Uvnitř seděli tři chlapi kolem padesátky, zjevní štamgasti. Rozložitý plešatý pořízek, vysoký hubený zrzek a drobný mužík s velkou přehazovačkou. Na stěně nad jejich stolem se z velké fotky usmívala krásná blondýnka. Za výčepem se kolébal vousatý obr s nízkým čelem a hustým obočím. Tak jsem si vždycky představoval lovce mamutů.

Od stolu u stěny proti štamgastům se zvedla postava Kamila Hornycha. "Ahoj, posaď se! Co si dáš?"

Dal jsem si pivo a řeč se spustila, jakoby těch dvacet let od našeho soužití v kanceláři vůbec neuběhlo. Probrali jsme tehdejší kolegy, zavzpomínali na pár flámů i na Kamilovy zálety.

"To svatbou skončilo," ujišťoval mě. "Jsem vzorný otec rodiny. A co ty? Šťastně ženatý? Už tenkrát jsi byl zakotvený."

"Žádná změna. Jen dětičky poněkud povyrostly, syn se za měsíc žení."

"To mě ještě čeká. Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti."

"Jak ti funguje hospoda?"

"Vím, že nepůsobí moc exkluzívně. Ale koupil jsem ji i s barákem, dost výhodně. Počkej za pár let. Barabizna naproti se má zbourat a místo ní bude stát kancelářská budova, dole s obchůdky." Ztišil hlas. "Hospodu nechám zrekonstruovat a uvidíš, jak si tu všichni z protějšího baráku budou pochutnávat na obědech. A obchůdky přitáhnou i další zákazníky."

Sotva jsem stačil ocenit jeho záměr, stálo přede mnou další pivo. "Příště nějaké suché bílé víno," řekl jsem hostinskému a otočil se ke Kamilovi. "Máš ho výborné, ale mě se jich tam moc nevejde. Už to není jako za mlada."

Přikývl a já si všiml, jak štamgasti pořád stáčejí hlavu k fotce krásné blondýny na zdi nad nimi. Vysoký zrzek, předstíraje odhazování vlasů z čela, o ni občas i lehce zavadil.

"Co je to za nádhernou holku tamhle na stěně?" zeptal jsem se Kamila.

"Servírka, co tu dřív dělala. Kristýna." Ztišil hlas. "Představ si, byla zavražděná. Odcházela poslední, před hospodou si na ni někdo počkal. Možná myslel, že ponese tržbu, co já vím. Ráno ji tu našel nějaký pejskař ubodanou. Bez kabelky. Prý to bylo příšerné, strašně moc bodných ran. Tržbu samozřejmě nenesla, zůstává v trezoru. Vraha nevypátrali. Už je to přes půl roku."

"Byla znásilněná?"

"Nevím, policajti se moc nesvěřovali."

"Ta ulice k tomu svádí," skoro jsem šeptal. "Všiml jsem si, že zbořeninu naproti obývají bezdomovci. Odtamtud nikoho nesebrali?"

"Dělali tam šťáru, jednoho snad i sebrali, prý ho ale pustili."

Chvíli jsme mlčky seděli a já si všiml, jak i hostinský pořád zírá na fotografii na zdi. Jakoby ji chtěl vrátit na plac. Nebo ten pohled byl jiný? V tváři lovce mamutů moc číst nešlo. On celý jeho výraz byl divný.

Ostatně ani u štamgastů jsem si netroufl odhadnout, jestli je v jejich pohledu na obrázek lítost, obdiv, či třeba nenaplněná láska. Nebo dokonce náznak nějaké úchylky. Každopádně zrzkovo diskrétní hlazení minimálně zavánělo fetišismem.

Tak dost. Co je mi do toho. Šel jsem si zakouřit.

Jenže ani venku jsem se těch myšlenek nezbavil. Pořád jsem před sebou viděl tvář z fotografie. Byla opravdu moc hezká. Vyfukoval jsem dým z cigarety a zíral na protější barabiznu, když najednou z postranní ulice vyšla postava. Prudce jsem otočil hlavu a málem to se mnou švihlo.

Proti mě šla ona. V dlouhém bílém kabátu, s rozevlátými blond vlasy. Zavřel jsem oči a asi po vteřině je otevřel. Přesně, když mě míjela. Obličej stejný jako na fotce v hospodě.

Chvíli jsem omámeně kouřil a teprve potom se otočil. Ve tmě mizerného osvětlení už nebylo vidět nikoho. Byl to duch či halucinace?

Zahodil jsem nedopalek, vešel dovnitř, zvrhl do sebe téměř celou dvojku vína, kterou mi mezitím přinesl lovec mamutů, a vypověděl svůj zážitek Kamilovi.

"Tak tys ji taky viděl," zabručel nejistě. Po chvilce potichu dodal: "Kristýnina sestra. Dvojčata. Byla na Kristýně hodně závislá, s její smrtí se asi nedokáže vyrovnat. I já ji tu párkrát viděl bloumat."

"Možná to nemá v hlavě v pořádku," odtušil jsem rovněž nejistě a potichu. Zamyšleně jsem odešel na záchod a ani jsem nezaznamenal, že před tím už tam šli dva ze štamgastů. Obsadil jsem zbylou mušli na opačné straně a nemohl nevyslechnout část hovoru.

"Potkal jsem dědu Čermáka. Povídal, že Pepa, jako výčepák, kdysi dávno seděl za znásilnění."

"A nebylo to spíš za násilí?"

"Nevím. Ale je fakt, že s Kristýnou tu byli pořád spolu..."

"Třeba to na ni zkoušel, nedala mu, pak jednou to na něj přišlo..."

"A když bylo po všem, došlo mu, že nejlepší bude... Pepa je trochu divná nátura..."

No jo, i podle mě je hostinský Pepa trochu divná nátura. Tedy on ten mužík s přehazovačkou taky nepůsobí úplně standardně. A což teprve fetišistický Zrzek. Nemluvě o dost zvláštní sestřičce. Co když byla na Kristýně závislá nejen jako sourozenec, co když byla lesba? Co když neunesla nějaký Kristýnin milenecký vztah? A teď tu chodí, protože ji trápí svědomí. Třeba se z toho pomátla. Honilo se mi to hlavou, až se mi konání potřeby poněkud protáhlo.

Mezitím se osazenstvo rozšířilo o zarostlého chlápka v děravém kabátě, jehož aroma proniklo do všech koutů hospody. Další divný člověk. Navíc seděl vedle věšáku, kde mimo jiné visela i má bunda, což mě lehce znervóznilo.

"Bezdomovec, kterého prý podezírali z vraždy Kristýny," informoval mě šeptem Kamil. "Často se tu motá, přespává naproti, Kristýnu našli bez kabelky, mohlo se jim to propojit. Dělali tam šťáru, ale asi nic nenašli. Mohl všechno někam schovat, měl na to celou noc." 

"On sem normálně chodí na pivo? Kde na to bere?"

"Uvnitř ho vidím poprvé. Ale sedává před tou barabiznou, sleduje, kdo vylézá z hospody a občas se snaží něco vyžebrat."

"Anebo sleduje, koho by mohl okrást. Přepadnout a okrást. Zabít a okrást." Řekl jsem to asi dost nahlas a bezdomovec se ke mně otočil. Určitě to slyšel. Ale jen na mě bez jakékoliv mimiky zíral. Následně zase otočil hlavu zpátky a zíral do piva.

"Nebyla ta sestra Kristýny lesba?" zeptal jsem se.

"Nevím," odpověděl Kamil. "Kristýna teda rozhodně nebyla."

"Jen mě napadlo, že vražda ze žárlivosti dotažené do nenávisti by odpovídala tomu velkému počtu bodných ran. Za nimi mohla být právě nenávist."

Raději jsem změnil téma. Následně jsme probrali všechno možné, od politiky, přes fotbal, po dovolené. Vyrušila nás až hádka hostinského s bezdomovcem, který se zvedl k odchodu, aniž by zaplatil. Začal se jako šacovat, pak nešťastně rozhazoval rukama, hostinského ale neobměkčil.

"Nech ho jít, Pepo," vložil se do konfliktu Kamil. "Napiš to na mě. Hlavně ať už rychle vypadne."

Během sporu s bezdomovcem měl hostinský pod hustým obočím skoro šílený pohled. Nízké čelo, jak se zvráštělo, bylo ještě nižší. Dokonce se mi zdálo, že stříhá ušima. Štamgasti přijali odchod postavy v rozervaném kabátě s neskrývaným povděkem, přičemž zrzek si opět uhladil vlasy se sotva znatelným dotykem fotky Kristýny.

Tím mě na ni zase upozornil. "Takhle drasticky zničit takovou krásu," bručel jsem. "A tak mladou. Celý život měla před sebou. Navíc asi musela hodně trpět..."

"Netrpěla," utěšil mě Kamil. "Těch ran bylo tolik, že byla hned mrtvá. Ale stejně je to strašné."

Abych tomu unikl, šel jsem si před hospodu zakouřit. Jenže i tam se mi myšlenky vracely ke Kristýně a její vraždě. To množství bodných ran, díky němuž možná zemřela rychle a dlouho netrpěla, jakoby svědčilo, že ji někdo ubodal ze zášti, z nenávisti. Ale kdo by ji mohl tak nenávidět? Byla tak hezká, příjemná, milá...  Byla však opravdu příjemná a milá? A hodná? Co o ní vlastně vím? Jen, že byla hezká.

Množství bodných ran taky mohlo mít důvod v potřebě mít jistotu. Že už se neprobere. Že svého vraha nepozná...

Zabral jsem se do přemýšlení, že mi úplně unikly kroky za mnou, které se blížily od postranní uličky, z níž minule vyšla sestra Kristýny. Tentokrát mě však neobešly. Zpomalovaly, jak se ke mě blížily. Nejen přemýšlení o vraždě krásné servírky, ale taky alkohol v krvi mi přibrzdil vnímání i reakce.

Když jsem se konečně otočil, bylo pozdě. Proti mně stál bezdomovec, který před chvílí seděl s námi v hospodě. Dlouhý ostrý nůž mi mířil na břicho. Ruka s ním se zatáhla dozadu, aby vzápětí vystřelila dopředu. Intuitivně jsem se nahrbil a vyrazil pravačkou proti té jeho. Podařilo se mi pohyb nože zastavil asi centimetr před břichem.

Přitom jsem ovšem poněkud ztratil rovnováhu (ach, ten alkohol), zavrávoral jsem a opřel se o sloup elektrického osvětlení. Čímž můj protivník získal čas k dalšímu nápřahu, proti němuž už jsem ve své ovíněné kondici neměl šanci. Stačil jsem se mu podívat do očí, v nichž jsem však neviděl pohled odhodlaného vraha, ale spíš strach. Nemotorně jsem si rukama zakryl břicho a hrudník a jen vytřeštěně zíral na čepel nože, která se v následují vteřině měla zabodnout do mé tělesné schránky.

Nezabodla. Bum a postava v roztrhaném kabátě s nožem v ruce se skácela vedle mě. Nad ní stál rozkročený Kamil, v obou rukou svíral tu rezavou kovovou tyč, která původně stála opřená o okap a která teď způsobila zmasakrované temeno bezdomovcovy hlavy. Jen jsem hekl a ještě víc se opřel o sloup.

"Dík, Kamile," vyhrkl jsem mezi nádechem a výdechem. Třásl jsem se jak osika. "Zachránil jsi mi život."

"Bylo mi ctí," zašklebil se. "Tomu na zemi jsem ho ale asi na oplátku vzal. Dal jsem do té rány všechnu sílu. Asi by stačila menší... Ach jo..."

"Prosím tě, kdo by při tom přemýšlel o síle rány. Já ti dosvědčím, že se na mě vrhl a chtěl mě zabít a že kdybys ho nemajznul, ležel bych tu místo něj já."

Sklonili jsme se nad zhroucenou postavou, vedle níž ležel nůž, který měl skončit v mém břiše. Kamil mu nahmatával puls, ale vrtěl hlavou. Já se pomalu vzpamatovával a vymačkával záchranku a policajty.

Když jsem ukončil oba telefonáty, sáhl jsem do krabičky pro další cigaretu, ale žádná už tam nebyla. Tak jsem šel do hospody do bundy pro novou krabičku. Nikdo tam nic nezpozoroval. Lovec mamutů točil pivo a štamgasti se normálně bavili. Rozhodl jsem se, že jim zatím nic neřeknu, akorát by venku nastal blázinec.

Vrátil jsem se ke Kamilovi, který zkroušeně klečel vedle bezvládného těla na chodníku. V ruce držel kreditku. "Představ si," řekl, "že ten mizera mi ještě v hospodě stačil okrást. Tady mu z kapsy toho příšerného kabátu vypadla moje kreditka." Prohlížel si ji. " No jasně, je moje." Zamyslel se. "Poslyš, já si ji vezmu. Sice bych ji tu měl nechat jako předmět doličný, ale pak se mi začnou hrabat v účtu a to víš, že ne všechny platby mám úplně korektní. To při podnikání ani nejde. Finanční úřad nemusí všechno vědět."

"Jasně," přitakal jsem. "Udělal jsi úžasný skutek, a ještě bys měl oplétačky."

"To budu mít stejně," vzdychl Kamil. "Soud mě nemine. A nastane handrkování, jestli jsem ho praštil přiměřeně nebo ne."

"Mě máš za svědka. A jak jsi v hospodě přišel na to, že potřebuji pomoc?"

"Nevím. Šestý smysl. Vlastně jsem měl pocit, že venku jde ta Kristýnina sestra. Jakoby volala. Asi halucinace. Prostě blbnu."

"Já díky tomu žiju."

Pak už jsme jen mlčky seděli a čekali na sanitku a policii. Lékař konstatoval smrt, přijeli ještě technici a soudní lékař, následovaly předběžné výslechy, k nimž hospoda poskytla zázemí.

V jednom z policistů jsem identifikoval bývalého spolužáka, jehož manželce jsem kdysi dohodil práci. Když odcházeli, zeptal jsem se ho, jestli objasnili vraždu servírky Kristýny. Zavrtěl hlavou. Podezírali a pořád podezírají ty bezdomovce odnaproti. Ale důkazy proti nim zatím nenašli. Ještě jsem se zeptal, jestli byla před vraždou znásilněná. Opět zavrtěl hlavou, ale pak se ke mě otočil a dodal: "Ale několik dní před tím byla na in..." nedořekl. "Promiň, už jsem žvanil až až."

Po půlnoci policajti odjeli, odešli i dva štamgasti. Zůstali jsme Kamil a já, hostinský a zrzek.

"Zdá se to jasné, ne?" prohodil Kamil. "Ten bezdomovec určitě ubodal i Kristýnu. Ji proto, že chtěl její kabelku a ona se bránila. Tobě chtěl udělat totéž proto, že jsi tu před ním nahlas řekl, že ji možná zabil. A okradl by tě nejspíš taky."

Kývl na hostinského. "Běž domů, Pepo. Máš toho po dnešku určitě až nad hlavu. My se obsloužíme."

Zrzek se taky začal zvedat. A mě se zase v hlavě roztancovaly vyslechnuté úryvky. Nejdřív ty policistovy. Podezírali jsme a podezíráme bezdomovce. Nebyla znásilněná. Pak ty Kamilovy: Netrpěla. Rozhodně nebyla lesba. Bezdomovec je tu v hospodě poprvé. A navrch pár obrázků. Barabizna s bezdomovci proti hospodě. Pejskař, který ráno našel ubodanou Kristýnu. Ukradená Kamilova kreditka na chodníku. Rezavá kovová tyč tamtéž. Divný bezdomovcův pohled na mě. V hospodě i při útoku s nožem. A znovu nedořeknutá věta policistova: Nebyla znásilněná, ale několik dní před tím byla na in..."... Na in... Na in... No jasně! Byla krátce po interrupci.

Najednou se mi všechno spojilo.

"Prosím, neodcházejte," řekl jsem hostinskému a zrzkovi. "Všechno je jinak."

Zamířily na mě překvapivé a tázavé pohledy.

"Bezdomovec mě nechtěl zabít ani proto, aby mě okradl, ani proto, že slyšel mé podezření, že je vrahem Kristýny. Chtěl mě zabít, protože si ho k tomu někdo najal."

"Aha, takže po vás jdou nějací mafiáni," konstatoval Zrzek. "Do toho nás netahejte."

"Žádní mafiáni," protáhl jsem a otočil se ke Kamilovi. "Tys ho ně mě najal!"

"To je ale pitomost," odsekl Kamil. "Asi jsi moc pil. Proč bych tě proboha chtěl zabíjet?"

"Otázka nestojí, proč jsi chtěl zabít mě, ale proč jsi chtěl zabít toho bezdomovce, víš?"

"Teď už vám teda vůbec nerozumím," zkrabatil nízké čelo lovec mamutů."Vždyť ho zabil, aby vás zachránil! Nemohl dopředu vědět, že vás ten obejda přepadne. Co to tu žvaníte?!"

"Mohl to vědět jen tehdy, pokud ho sám najal. Že jo, Kamile? Byl jsi s bezdomovcem domluvený, že bude čekat za rohem, a až já půjdu kouřit, že mě ubodá. Jako byla ubodaná Kristýna. Říkal jsi mi sám, že on do téhle hospody nechodí, že tu byl poprvé. Je to tak?" Hostinský i zrzek přikývli.

"Tak proč tu byl právě dnes?" zeptal jsem se a hned si odpověděl. "Aby si mě prohlédl. Když to udělal, odešel, aby si na mě už počkal. Samozřejmě, že jsi za něj pak musel zaplatit. Oba jste jen čekali, až já půjdu kouřit. On, aby mě ubodal. Ty, abys mě jako zachránil tím, že zabiješ jeho. Někde sis sehnal tu železnou tyč a předem sis ji opřel o okap, abys ji měl rychle k dispozici. Vedle děr v rezavém okapu a brajglu kolem nebyla hnusná rezavá tyč nápadná."

Hostinský a zrzek na mě vyjeveně zírali. Kamil nasadil pohled psychiatra, poslouchajícího beznadějného  šílence. Pokračoval jsem směrem k němu.

"Zevnitř není ven vidět, hospoda je v suterénu. Muselo tak pro tebe být náročné odhadnout přesný čas, kdy mě máš vyrazit zachraňovat. Ale kdybys náhodou přišel moc brzy, asi by ses vrátil a zkusil to za chvíli znova; nějak bys mi určitě zdůvodnil, proč pořád lezeš ven. Třeba, že se ti z pití udělalo šoufl a musíš na vzduch. A kdybys naopak přišel pozdě a já už tam ležel pobodaný, umlátil bys ho stejně a tvrdil, že jsi ho překvapil při dobíjení mé osoby. Že se na tebe vrhl a ty ses musel bránit. No, a ta duchařská pohádka, jak tě z hospody vylákal přelud sestry Kristýny, mě fakt neoslovila."

"Jsi blázen," shovívavě pravil Kamil. "A proč jsem podle tebe potřeboval toho chudáka zabít?"

"Protože tě vydíral."

"Cože? A proč?" Dvojitou otázku Kamil doprovodil poťukáním na čelo.

"Kvůli vraždě Kristýny."

"To už přeháníš!" rozkřikl se Kamil. "Vypadni z mojí hospody!" V očekávání podpory se ohlédl po hostinském a zrzkovi, jenže šlo-li o milovanou servírku, neznali asi bratra. Jen beze slova zírali.

"Řekl jsi mi, s jistotou a bez váhání, že Kristýna netrpěla. Že byla rychle ubodaná mnoha ranami. Jak jsi to mohl vědět, když jsi její tělo neviděl a když ji našel až ráno pejskař? To mohl vědět jen vrah. Navíc vrah, který přece jen má svědomí a utěšuje se tím, že jeho oběť netrpěla. Přesvědčuje o tom sebe a nevědomky i druhé."

Kamil vrtěl hlavou, ale shovívavý pohled psychiatra jeho tvář ztratila.

"Řekl jsi, opět s velkou jistotou, že Kristýna rozhodně nebyla lesba. Takovou jistotu, v dnešní době, člověk nezíská jinak, než intimním vztahem." Napil jsem se vody ze sklenice po jednom policajtovi a pokračoval.

"A jsme u motivu. Kristýna byla totiž těhotná." Hostinský i zrzek sebou překvapeně cukli. "Kamile, ty si hodně zakládáš na své rodině. Ale současně jsi pořád, jak se říká, jenom chlap. I já tě pamatuju jako velkého svůdníka. A teď, v roli vzorného manžela a otce, potkáš tuhle nádhernou holku. Jako svému zaměstnavateli se ti asi moc nevzpouzí. Avšak ouha, chybička se vloudila. Kristýna je těhotná a na potrat jít nechce. Život po tvém boku by jí nejspíš nevadil. Co teď? Rodina na prvním místě. Nesmí to prasknout. S Kristýnou však není rozumná řeč. Zbývá jediná možnost."

Zvedl jsem prst. "Ovšem pozor! Kristýna v poslední chvíli pochopí, že vztah s tebou nemá perspektivu, že rodinu neopustíš. Tak na potrat přece jenom jde. Vím to od jednoho z policajtů. Kristýna byla několik dní před smrtí na interrupci."

Kamil sebou cukl a vyjeveně vytřeštil oči.

"Pánové," obrátil jsem se na hostinského a na zrzka, "doufám, že jste si teď všimli rozdílu, jak tady Kamil překvapeně reagoval na informaci, že Kristýna byla na potratu a jak naopak vůbec nereagoval na informaci, že byla těhotná. O potratu totiž nevěděl, zatímco o těhotenství věděl. Vy dva jste ani o těhotenství nic netušili, věděl to jen Kamil. Proč asi?" neodpustil jsem si řečnickou otázku.

Pokračoval jsem směrem ke Kamilovi. "Chápu, že je to pro tebe šok. Dochází ti, že jsi Kristýnu zabil zbytečně. V době vraždy už těhotná nebyla, jen ti to nestačila říct. Možná tě schválně chtěla ještě chvíli zlobit. Ty však už jsi proces vraždy odstartoval. Jeden pozdní večer ses schoval někde tady před hospodou, asi za rohem. A počkal až vyšla ven. Věděl jsi, že ten den odchází jako poslední."

Kamil se chopil nedopité sklenice po jiném policajtovi. Hostinského ani nenapadlo zeptat se šéfa, jestli nechce něco nalít.

"Zabít Kristýnu pro tebe muselo být děsné, ale nikdo tě nepodezíral. Při pitvě sice poznali, že za sebou měla potrat, ale byla na něm několik dní před vraždou, takže DNA embrya už asi nebylo k dispozici. Otce proto nemohli identifikovat. I když oni se asi stejně zaměřili jen na ty bezdomovce. Tak jsi ze všeho vybruslil, život šel dál, zase jsi byl za vzorňáka milujícího svou rodinu." Musel jsem se napít, v puse jsem měl Saharu.

"Jenže nastal průšvih. Tvůj zločin viděl jeden bezdomovec z protějšího baráku. Nejenže vraždu hned nenahlásil a nechal ji tam chudinku ležet celou noc, ale ani potom policii nic neřekl. Třebaže sám byl v podezření. Možná si myslel, že by mu stejně nevěřili. A napadlo ho, že tě může vydírat. Úžasná vidina pravidelného příjmu. Věděl, že sem často chodíš, jednou si na tebe počkal a všechno ti vyklopil. A ty ses stal jeho rukojmím."

"Nesmysl. Jak tohle můžeš vědět?"

"Ta kreditka," zašklebil jsem se na Kamila. "Než jsem šel dovnitř pro nové cigarety, ležel na chodníku vedle bezdomovce jen nůž. Nic jiného. Tys mi pak tvrdil, že mu z kapsy vypadla tvoje kreditka. Že ti ji ukradl z bundy na věšáku. Ne, ne, ne. Přesně naopak. Tys ji vytáhl z jeho kapsy. Jelikož jsi věděl, že ji v kapse má. Jen jsi ji přede mnou už nestačil schovat."

"A že má mou kreditku jsem se podle tebe dověděl jak?"

"Tak, že jsi mu ji sám dal. Ideální prostředek, když máš pravidelně platit někomu, kdo nemá účet. A scházet se s ním nechceš. Ve svém účtu zadáš týdenní limit pro výběry, dáš mu kartu a on si peníze vyzvedává sám. Může si pak vybírat maximálně domluvenou částku. Proto policajti nesměli kreditku najít."

"Bláznivá fantazie," vyštěkl Kamil.

"Ovšem ověřitelná z kamer u bankomatů."

"Nic z toho není přímý důkaz."

"Ale tvoří to logický řetězec. Na obžalobu asi stačí. Jasně, najdeš si dobrého advokáta, který všechno zpochybní. Ale když policajti začnou kolem tebe cíleně šťourat, určitě něco ještě najdou. Ať už v tom, cos kdy dělal, kdo tě kdy viděl s Kristýnou, v tom, co najdou v tvých věcech, v tvém DNA, v tvém okolí, co já vím."

Koutkem oka jsem pohlédl na zrzka a hostinského. Snad nezahájí lynč už teď.

"Chtěl jsi, aby to vypadalo jako kopie vraždy Kristýny. Aby ses nejen zbavil vyděrače, ale aby se mu přišila i vražda, kterou jsi spáchal ty. Předpokládám, že jsi mu předem opatřil nůž. Věděl jsi, že za slušný bakšiš tu práci přijme. Jednorázový přivýdělek k pravidelnému příjmu z vydírání. Na chvíli se limit tvé kreditky asi dost zvýšil. I to se dá dohledat, protože určitě chtěl zálohu."

Porušil jsem zákon a zapálil si. Nikdo neprotestoval. Koneckonců, bylo po zavíračce.

"Ten bezdomovec ve skutečnosti nebyl žádný opravdový vrah. Viděl jsem mu v očích víc strachu, než jsem měl sám. Asi by mě jen zranil. Ale to by ti nevadilo. Nebylo důležité, jestli mě zabije. Stačilo přepadení s nožem v ruce, já jako svědek, ty jako statečný občan."

Dopil jsem zbytek vody. "Byla to geniální vražda, kdy vrah vůbec nemusel zapírat, že svou oběť zabil. Ve výsledku však byla stejně zbytečná jako vražda Kristýny."

Kamil otupěle koukal před sebe.

"Měli byste to sdělit sestře Kristýny," řekl jsem hostinskému. "Aby tu už po večerech nebloudila. Mohlo by se jí taky něco stát."

"Jaká sestra?" divil se lovec mamutů. "Kristýna žádnou sestru neměla."