Koho (ne)volit v eurovolbách?
"Jdete k těm volbám, teta?"
"Já vám nevím, teta, to jsou ňáký ty evropský, co mě je potom, kdo bude v tom Bruselu, nebo u jakýho čerta. Mě zajímá, kdo je naším starostou, a eště tak, kdo je naším prezidentem. A s těma sem spokojená."
"Já si to myslím stejně. Jenže můj zeťák a můj vnuk do mě meldujou, že je to důležitý, že pak nadáváme na tu Evropskou unii, ale když tam někoho můžeme volit, tak se na to vykašleme."
"To jsou ty Pražáci. Myslej si, že snědli všechen rozum. I když něco na tom asi je. Tak, že bysme k těm volbám přece jenom šly?"
"No jo, ale koho bysme volili?"
"Já bych volila pana prezidenta Zemana. Ten má pochopení pro nás vobyčejný lidi. A nehraje si na žádnýho fouňu, dá si tlačenku, becherovku a je spokojenej. To je náš člověk. A vobčas ňáký to sprostý slovo, prosím vás, takhle tu mluví většina chlapů a komu to vadí."
"Jenže von, když už je prezidentem, tak už nemůže bejt zvolenej do toho Bruselu, víte?"
"No, dyť já vím. Ale je to špatnej pořádek. Jakápak je to demokracie, když si nemůžeme zvolit, koho bysme chtěli. Pak se divěj, že lidi nechoděj k volbám. Ale pana Babiše volit snad můžu, ne? To je šikovnej a pracovitej chlap, ten už aspoň něco dokázal."
"A vidíte, co lidí mu to závidí a nadává na něj. Hlavně Pražáci. Nejradši by ho chudáka zavřeli do kriminálu. Pak že nejsou tyhle, politický procesy. Jenže na něj voni sou krátký."
"No tak bysme ho mohli zvolit, co říkáte?"
"Když von asi taky nemůže bejt zvolenej, když je tím premiantem, nebo jak se to menuje. Ale von na to má určitě svý lidi. Von má na všechno svý lidi. Dyť von má celou stranu. Ta je prej jenom jeho. Takže voni ho tam poslouchaj a dělaj, co jim řekne. Protože von tomu rozumí stejně nejlíp, má zkušenosti a spoustu toho dokázal. Tak copak vymejšlet něco jinýho, že jo."
"Svatá pravda. Jestli k těm volbám pudu, tak asi budu volit tu jeho stranu."
"No, eště je pak docela dobrej ten Japonec, teď si nemůžu vzpomenout, jak von se menuje. Víte, ten co tu nechce ty muslimy. Von Babiš je asi taky nemusí, jenže to neříká tak nahlas. Zato ten Japonec, ten se vůbec nebojí. Teda já vám řeknu, nechtěla bych, aby se nám tu promenovali po návsi. To by se pak člověk bál vylízt z chalupy. Já vo tom jednou v ňákým pořadu slyšela toho Japonce mluvit a říkal to moc hezky."
"No, to jo, to bych se taky bála. Ale to pan prezident nedopustí. Von říká, tahle země je vaše. Jako že naše. To je moc moudrý."
"To ten Japonec toho říká eště vo moc víc. Taky, že vo všem by měli rozhodovat lidi, jako že my všichni. V ňákým tom referendu. Ne, jako teď, když vo všem hlasujou ty poslanci. Co voni můžou vědět vo našich problémech, že jo."
"Teď si vzpomínám, myslím, že se menuje Okomara, nebo tak nějak."
"Jo, tak nějak. A představte si, že ty mý Pražáci nadávaj i na něj. A víte, co říkaj? Že není možný, aby vo všem rozhodovali lidi, protože nemůžou tomu všemu rozumět. Čemu bych asi tak nerozuměla? A to si říkaj demokrati."
"Myslím, že ten Okomara taky chce, aby lidi mohli vodvolávat politiky. To by potřebovali jako sůl. Já bych je vodsaď hnala. Za to, co tam předváděj."
"A kolik za to berou."
"Jo. Že jim není hanba. Já bych je vodvolala skoro všechny, nechala bych tam jen pana prezidenta, pana Babiše, k nim toho Okomaru, aby je vobčas trochu popíchnul, a voni by se spolu vždycky domluvili. A viděla byste, jak by to fungovalo. Ani volit by pak nebylo potřeba. Co já se mám teď zabejvat volbama do ňákýho Bruselu."
"Jestli to nebylo nejlepší za komunistů, to jsem to jen hodila do tý urny, vůbec jsem to nemusela číst a byl pokoj. V tomhle brajglu aby se jeden vůbec vyznal."
"Máte recht. Voni některý komunisti sice byli neřádi, to zas jo, ale co nám chybělo. Družstvu se dařilo, dostávali jsme vobědy, krmení pro zvířata, když bylo potřeba něco na baráku, ňákej ten materiál se tam dycky našel. A politika je stejně svinstvo. Tenkrát i teď."
Jiří Strádal
Jak naše armáda jela na Polsko
Dnes v noci je to 40 let, co z mnoha československých kasáren vyjely kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut směrem k polským hranicím. S cílem potlačit tamní proces demontáže komunistické diktatury vedený Solidaritou.
Jiří Strádal
Paradoxy naší doby
Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.
Jiří Strádal
Nahlédnutí k novozélandským Maorům
Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.
Jiří Strádal
Dvakrát na břehu řeky (povídka)
Na břehu téměř vyschlé řeky seděl stařec se svým vnukem. Podél protějšího břehu šla karavana lidí s naloženými vozy. Spíš se trmáceli, než šli. Vyhnuli se opuštěnému mlýnu a pokračovali, než sedící dvojici zmizeli za pahorkem,
Jiří Strádal
Víra, normalizace a Bílá Hora
Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?
Jiří Strádal
Příprava na restart České republiky
Z Andreje Babiše se stává politická mrtvola. Vláda vzešlá z příštích voleb asi bude tvořená hodně širokou koalicí, bude muset potlačit vzájemné averze, a nabídnout celospolečensky přijatelnou vizi rozvoje země. Nebude to snadné.
Jiří Strádal
Jak se vede boj o rozum a cit
Stovky milionů let se na Zemi úspěšně rozvíjel život. Když se objevili první lidé, Bůh si je oblíbil a rozhodl se obdarovat je něčím, co žádní tvorové dosud neměli. Rozumem.
Jiří Strádal
Cestování (aspoň) s Google Earth
Cestovat do zahraničí v pandemické době moc nejde. V pohádkách existovaly kouzelné křišťálové koule, v nichž bylo vidět, kam oko normálně nedohlédlo. Do podobné koule můžeme koukat doma na počítači. A cestovat aspoň virtuálně.
Jiří Strádal
Vražda s nepovedenou kopií (detektivní povídka)
Hospoda se nacházela v mizerně osvětlené ulici, na rohu s ještě temnější a užší uličkou. Chodník byl změtí kostek a asfaltových záplat. Jakoby se tu zastavil čas.
Jiří Strádal
Nepodceňujme stařenky a stařečky.
Před 30 lety startovala 90. léta. Rozevírala se svoboda, rozjíždělo se podnikání, otevřely se hranice. A na služební cesty se začalo jezdit na západ. Nejblíž bylo Bavorsko. Z té doby je tento příběh.
Jiří Strádal
Sjednocující a rozdělující se Evropa
Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovým nádražím
Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovému cestování
Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.
Jiří Strádal
Vyznání starým detektivkám
Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.
Jiří Strádal
Vyznání starým filmům
Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.
Jiří Strádal
Jak jsme o vojenské přípravě "posvětili" antichartu
Je září a to kdysi bývalo kromě začátku školního roku i začátkem tzv. vojenské přípravy na vysokých školách. Zahajovala nám dvěma týdny denně od 6.30 ve vojenském prostoru v Motole. Večer jsme pak bývali jak utržení ze řetězu.
Jiří Strádal
Padesát let od smrti Jochena Rindta
Zítra, v sobotu 5. září, to bude 50 let, co se na závodním okruhu v italské Monze zabil 28letý Rakušan Jochen Rindt. Jediný závodník formule 1, který se stal mistrem světa in memoriam.
Jiří Strádal
Idealisté versus pragmatici
Pokud spolupracují, těžko se najde efektivnější kombinace. Pokud na sebe plivou, může plivání přerůst v pandemii. Kam se hrabe Covid. A kam se hrabalo blahé paměti plivání mezi levičáky a pravičáky.
Jiří Strádal
Obloha jako jeviště (fotoblog)
Že se mraky umí stylizovat do map různých kontinentů, zemí a ostrovů, je známé. Ale mraky se umí převtělovat i do bytostí všeho druhu. A ty při tom někdy i ledacos vyvádějí.
Jiří Strádal
Mufloni v Thomajerově nemocnici
Mufloni v areálu pražské Thomajerovy nemocnice jsou velmi oblíbení. Oficiální verze říká, že sem přišli a přicházejí z blízkého Kunratického lesa. Troufnu si nabídnout jinou verzi.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 773x