Retro 68 (povídka)

21. 08. 2019 6:03:50
21.srpen 1968 má mnoho podob, obrazů, vzpomínek. Někdy i dost osobních. Jejich následek může přetrvat po celý lidský život.

Tenkrát mu bylo třináct a byla do něho zamilovaná spolužačka Eva Mátová. On však tajně miloval její starší sestru Vlastu. Ta nejenže jeho city neopětovala, ale zdálo se, že ani nezaznamenala jeho existenci.

Naději mu skýtala četba dobrodružných knížek, v nichž se občas stává, že hrdina zachrání nějaké dívce život, která k němu následně zahoří láskou. A tak si večer při usínání představoval, jak Vlastě zachraňuje život, jednou před nebezpečným gangem, podruhé před medvědem, potřetí před požárem, jak ona se mu vzápětí vrhá kolem krku, aby se poté rozhodla spojit už navždy svůj život s jeho.

Na konci školního roku se najednou rodina Mátových odstěhovala do Prahy. Několik dnů byl zdrcený a ovládla ho jediná myšlenka. Už nikdy neuvidí Vlastu.

Pak mu sice prázdniny svým příjemným průběhem od trápení ulevily, nicméně když se v srpnu na dovolené v polských Sopotech s rodiči válel na pláži, pořád si jen představoval, jak tu po jeho boku v plavkách leží Vlasta a jak mu ji všichni závidí. A při procházkách po místním korzu si přál mít ji do sebe zavěšenou a společně dýchat nostalgii lázeňského města, jako mnoho párů, které potkávali.

Ráno v den odjezdu šli celá rodina na snídani do mléčného baru a pak už je čekalo jen balení do kufrů a někdy odpoledne odjezd. Normální poslední den dovolené.

Jenže tenkrát nebyl normální den. Protože bylo 21. srpna 1968.

Význam toho data ovšem ráno ještě netušili. Netušili ho až do chvíle, kdy se ve dveřích pokoje objevil jejich bytný pan Jaworski, měl provinilý výraz a zmateně vykládal, že ruská vojska přepadla Československo. A že se moc omlouvá, že nejen ruská, ale i další a mezi nimi i vojsko polské. A že u nich mohou zůstat, jak chtějí dlouho, samozřejmě zadarmo.

Rodiče se však rozhodli, že se pojede domů. Ve vlakovém kupé, kde s nimi seděly ještě dvě Češky, se moc nemluvilo, každému se v hlavě honily otázky, co je čeká po příjezdu domů, co je s jejich blízkými, co bude dál.

Uprostřed noci vyšel z kupé do uličky, aby se protáhl a vypadl z toho pesimistického prostředí. Po druhé koleji jel ve stejném směru nějaký dlouhý nákladní vlak a ve tmě nebylo moc vidět, co veze. Teprve, když se rozkoukal, rozeznal náklad. Byly to tanky.

Díval se na ně a znovu začal myslet na Vlastu. Jak ji před nimi zachraňuje, jak se staví proti tunám oceli, aby ji bránil vlastním tělem. Jak ona ho na poslední chvíli strhává do strany a pak už zůstávají v pevném objetí.

Pak uplynulo čtyřicet šest let. A ruský voják opět obsadil území, které mu nepatřilo. Tentokrát to odnesl ukrajinský Krym.

Šel Prahou a u sochy knížete Václava potkal menší shromáždění lidí proti tomuto aktu protestujících. Chvíli s nimi postával a když už chtěl odejít, zaslechl ze strany mužský hlas:

"Nevím, co pořád všichni máte proti Rusům? Vždyť jen chránili svoje krajany proti těm fašistickým hejskům z Kyjeva."

"Asi jako nás v šedesátém osmém chránili proti kontrarevolučním hejskům, viďte?" reagoval rozhořčený ženský hlas. "Tady má sestra poznala jejich ochranu na vlastní kůži. Když jí tank přejel nohy a ona je celý život na vozíku. No řekni, Vlasto!"

"Evo, obávám se, že pána nepřesvědčíš," tiše odpověděla druhá žena.

Otočil se po tom hlase. Ve tváři matně poznával některé rysy. Její bezbrannost kontrastovala s její vyrovnaností. A v něm probudila dávnou potřebu ji chránit. Aspoň verbálně. Vzápětí se zapojil do diskuse.

Autor: Jiří Strádal | středa 21.8.2019 6:03 | karma článku: 14.19 | přečteno: 318x

Další články blogera

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jiří Strádal

Mrtví neprotestují (povídka)

Kousek od nádraží bylo pár obchodů, za nimi docela velké parkoviště a vedle něj hipster kavárnička se dvěma stoly na chodníku. Do odjezdu vlaku mi zbývala hodina, tak jsem si k jednomu stolu sedl a dal si kafe a dvojku vína.

1.9.2019 v 1:54 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 386 | Diskuse

Jiří Strádal

Jak se rodí zlo (povídka)

Pracoval v pobočce jednoho významného úřadu. Pracoval dobře. Měl své vize a spolu s kolegou se je snažili prosadit. Byrokracie to ale brzdila. Pak nadřízený úřad vypsal konkurs na jedno vedoucí místo. Přihlásil se.

25.8.2019 v 5:31 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 486 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Sloni vycházejí z pralesa... /povídka/

Slon se svým slůnětem se stal nechtíc svědkem doby, doby plné zvratů, nadějí, zklamaných nadějí, radovánek i lidských dramat... Zaujímal polohu statisty, vstřebával ovšem každou událost, která kolem něho jeho džunglí přešla.

18.9.2019 v 17:33 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 79 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Opravdu to chceme ?

Jsem rád ,že jsme členy EU ,že i u nás začala demokracie a udělám vše proto ,aby tomu zůstalo .A i když mi je smutno ,že společnost rozdělena ,že poslouchá populisty.

18.9.2019 v 9:16 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 550 | Diskuse

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 367 | Diskuse

Milan Vít

O Jarušce

'Déja-vu' - pocit opakovaného děje. U mě už 'déžaví' na druhou. Proč? Protože již potřetí začínám povídku stejně: hraním piškvorek online (na počítači). A to nejsem gambler. Jsou dny, týdny i měsíce, kdy mě hrát nenapadne...

18.9.2019 v 5:36 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jiří Turner

Hárá pes (Vl)Asta

Doufám, že se tento blog k Vlastimilovi Harapesovi nedostane, a pokud by se to snad náhodou stalo, nebude to vnímat jako nactiutrhání. Konečně není v tomto příběhu nic proti němu a vlastně vůbec nic proti nikomu.

15.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 248 | Diskuse
Počet článků 45 Celková karma 17.11 Průměrná čtenost 990

Je ženatý, má dvě děti, pět vnoučat a dva psy (věrnou kámošku, vlkodava Bernardetu, od 4.5.už jen ve smutku krásných vzpomínek). Vyšlo mu pár knížek nabízejících prolínání současnosti s historií. A taky knížka Korupce po III. pivu, která se snaží odhalovat absurdnosti naší doby. Charakterizoval by se jako kříženec nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem.

Najdete na iDNES.cz