Jak se rodí zlo (povídka)

25. 08. 2019 5:31:54
Pracoval v pobočce jednoho významného úřadu. Pracoval dobře. Měl své vize a spolu s kolegou se je snažili prosadit. Byrokracie to ale brzdila. Pak nadřízený úřad vypsal konkurs na jedno vedoucí místo. Přihlásil se.

Náš hrdina, pojmenujme ho třeba Vítězslav Úspěšný, u konkursu uspěl a byl přijatý. Těšil se, jak teď z nové pozice bude moci svoje vize prosadit. Zvlášť jednu, o kterou spolu s kolegou zvlášť usilovali. Kolega mu kariérový postup přál a taky se těšil, jak se jejich vizi podaří naplnit. Dohodli se, že se každý měsíc budou scházet a domlouvat potřebné kroky.

První schůzka proběhla přesně měsíc po Vítězslavově nástupu do funkce. Vypili dost vína, probrali fotbal, manželky a politiku a bezvadně se pobavili ironickým líčením poměrů na úřadu. K tématu společné vize se sice nedostali, ale slíbili si, že příště to vykopnou.

Druhá schůzka proběhla až za měsíc a půl, protože Vítězslav musel na zahraniční služební cestu. Vypili trochu vína a probrali fotbal a manželky. K tématu společné vize si řekli, že je důležité se tím dál zabývat.

Třetí schůzku si domluvili sice za měsíc, ale pak ji ještě o další měsíc odložili, protože Vítězslav Úspěšný pracovně nestíhal. Dali si kafe a probrali fotbal. K tématu společné vize Vítězslav řekl, že teď nejsou pro její prosazení podmínky, ale že se chystá konkurs na židli jeho nadřízeného ředitele, který odchází do Bruselu, že se přihlásí a pokud uspěje, bude mít větší pravomoc s tím pohnout.

Na termínu čtvrté schůzky se dlouho nemohli domluvit, protože Vítězslav Úspěšný v konkursu uspěl a na nové pozici ředitele úseku nestíhal. Mluvili spolu proto jen telefonicky. Vítězslav řekl kolegovi, že brzy přijme člověka na svou bývalou pozici vedoucího oddělení, ten se bude moci jejich vizí zabývat a o on to bude supervizovat.

V úřadu si Vítězslava Úspěšného považovali, protože se dovedl kvalifikovaně vyjadřovat ke spoustě řešených problémů. Taky ale pochopil, že vyjadřovat se musí velmi opatrně a hlavně nesmí hlásat protichůdné názory a návrhy, než zastávají jeho nadřízení. Hlavně nic, co by jim mohlo zkomplikovat práci, které měli už tak dost. Na takovou míru loajality sice nebyl při práci v pobočce zvyklý, ale rychle se v tom zdokonalil a jeho vliv rostl.

Když mu po dalších dvou měsících kolega telefonoval, rozpomněl se na jejich společnou vizi až po několika vteřinách hovoru. Ale pak mu mozek zapracoval skvěle a hned mu vyhodnotil, že její prosazování by mohlo důležitým nadřízeným vadit. Omluvil se kolegovi, že zrovna musí odejít na důležitou poradu a že se ozve. Kolega volal v příštích týdnech ještě dvakrát. Poprvé nechal Vítězslav telefon vyzvánět, podruhé ho hned vytípl.

Kolega tuto komunikační cestu opustil, ale podařilo se mu dovolat na úřad k onomu nově přijatému vedoucímu oddělení, který byl podřízeným Vítězslava Úspěšného, a domluvit si s ním schůzku. Na ní mu vyložil celou vizi i slib pana ředitele Úspěšného, že se to bude pod jeho supervizí řešit. Nově přijatému vedoucímu oddělení se vize líbila, slíbil, že ji s panem ředitelem Úspěšným probere a že pak kolegovi zavolá.

Nezavolal. Kolega to však nemínil vzdát. Naočkoval ředitele své pobočky, který chodil na nadřízený úřad na některá jednání, aby tam s Vítězslavem Úspěšným navrhovanou vizi projednal. Po návratu z úřadu si ředitel pobočky našeho kolegu pozval a sdělil mu, že nadřízený úřad jeho vizi nepodporuje a on ať se věnuje úkolům, které má řešit a přestane si vymýšlet.

Náš kolega to však stále nechtěl vzdát a znovu kontaktoval na nadřízeném úřadu onoho vedoucího oddělení, podřízeného Vítězslavu Úspěšnému. Ten ho vyslechl a řekl mu, že o věci bude informovat pana ředitele Úspěšného.

Učinil, jak slíbil. Vítězslav Úspěšný si pak pozval ředitele pobočky a naznačil mu, že pokud chce jeho podporu, měl by se toho věčného šťoury konečně zbavit.

Ředitel pobočky přání Vítězslava Úspěšného už nesplnil. V rámci úsporných opatření bylo rozhodnuto tuto a některé další pobočky zrušit.

Autor: Jiří Strádal | neděle 25.8.2019 5:31 | karma článku: 15.31 | přečteno: 486x

Další články blogera

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jiří Strádal

Mrtví neprotestují (povídka)

Kousek od nádraží bylo pár obchodů, za nimi docela velké parkoviště a vedle něj hipster kavárnička se dvěma stoly na chodníku. Do odjezdu vlaku mi zbývala hodina, tak jsem si k jednomu stolu sedl a dal si kafe a dvojku vína.

1.9.2019 v 1:54 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 386 | Diskuse

Jiří Strádal

Retro 68 (povídka)

21.srpen 1968 má mnoho podob, obrazů, vzpomínek. Někdy i dost osobních. Jejich následek může přetrvat po celý lidský život.

21.8.2019 v 6:03 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 318 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Sloni vycházejí z pralesa... /povídka/

Slon se svým slůnětem se stal nechtíc svědkem doby, doby plné zvratů, nadějí, zklamaných nadějí, radovánek i lidských dramat... Zaujímal polohu statisty, vstřebával ovšem každou událost, která kolem něho jeho džunglí přešla.

18.9.2019 v 17:33 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 77 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Opravdu to chceme ?

Jsem rád ,že jsme členy EU ,že i u nás začala demokracie a udělám vše proto ,aby tomu zůstalo .A i když mi je smutno ,že společnost rozdělena ,že poslouchá populisty.

18.9.2019 v 9:16 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 548 | Diskuse

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 367 | Diskuse

Milan Vít

O Jarušce

'Déja-vu' - pocit opakovaného děje. U mě už 'déžaví' na druhou. Proč? Protože již potřetí začínám povídku stejně: hraním piškvorek online (na počítači). A to nejsem gambler. Jsou dny, týdny i měsíce, kdy mě hrát nenapadne...

18.9.2019 v 5:36 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jiří Turner

Hárá pes (Vl)Asta

Doufám, že se tento blog k Vlastimilovi Harapesovi nedostane, a pokud by se to snad náhodou stalo, nebude to vnímat jako nactiutrhání. Konečně není v tomto příběhu nic proti němu a vlastně vůbec nic proti nikomu.

15.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 248 | Diskuse
Počet článků 45 Celková karma 17.11 Průměrná čtenost 990

Je ženatý, má dvě děti, pět vnoučat a dva psy (věrnou kámošku, vlkodava Bernardetu, od 4.5.už jen ve smutku krásných vzpomínek). Vyšlo mu pár knížek nabízejících prolínání současnosti s historií. A taky knížka Korupce po III. pivu, která se snaží odhalovat absurdnosti naší doby. Charakterizoval by se jako kříženec nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem.

Najdete na iDNES.cz