Mrtví neprotestují (povídka)

1. 09. 2019 1:54:53
Kousek od nádraží bylo pár obchodů, za nimi docela velké parkoviště a vedle něj hipster kavárnička se dvěma stoly na chodníku. Do odjezdu vlaku mi zbývala hodina, tak jsem si k jednomu stolu sedl a dal si kafe a dvojku vína.

U druhého stolu seděla drobounká bělovlasá stařenka s drdůlkem, rýpala se lžičkou v nějakém fialovém zákusku, který opravdu vypadal jako trs fialek a cosi upíjela z bílého válcového hrnku, jaké už dnes najdeme leda někde na půdě. Asi součást hipster stylu.

Vzápětí se přiblížil telefonující sportovně oblečený muž, ukončil hovor, položil telefon a klíčky od auta na můj stůl a ukázal na volnou židli proti mě. "Máte tu volno?"

Než jsem stačil odpovědět, už seděl. "Horko, co?", utrousil a hodil na druhou volnou židli svoje sáčko a kabelu.

"Hm, horko," odpověděl jsem. Ale to on už nevnímal, protože očima hledal obsluhu. "Moc teda nespěchají," komentoval situaci a koukl na hodinky. "To já na rozdíl od nich docela jo. A žízeň se taky hlásí."

"Velkou kolu," sdělil číšníkovi, když k nám přišel. "Anebo, radši pivo. Ono se to pro jednou nezblázní," dodal s pohledem na klíčky od auta. "Máte Plzeň?" Následovalo souhlasné kývnutí hlavou a za chvíli už žádaný mok před mým spolustolovníkem stál.

"To jsem potřeboval," pochvaloval si poté, co vypil značnou část obsahu půllitru. "Ale je to teď pohoda, že tu máme tohle parkoviště," dodal a ukázal za sebe.

"Asi se tu dřív špatně parkovalo, že jo?" snažil jsem se být trochu společenský.

"To si pište. Ale co dalo za práci, než ho ty paňáci v zastupitelstvu odsouhlasili. Skoro deset let jsme za něj lobbovali."

"A proč ho nechtěli povolit?"

"Protože tam byl hřbitov. Už se na něm dávno nepohřbívalo, ani žádný pozůstalí už tam nechodili. Ale to víte, památkáři..."

"Hm. No jo, jenže hřbitov... Přece jenom..."

"Prosím Vás, kvůli nějakým pobořeným šutrům a prožraným kostem tolik cavyků. Měla by nás zajímat budoucnost a ne minulost."

Když z mého výrazu usoudil, že mě úplně nepřesvědčil, napil se a pokračoval. "Původně to měli udělat místo louky tamhle vzadu. Jenže proti tomu protestovali ekologický pošahanci. Tak přišel na řadu krchov. Mrtví neprotestujou."

Dopil zbytek piva. "Pokrok nezastavíte. Tak nashle."

Sako hodil na sebe, mobil a klíčky do kabely, vběhl dovnitř zaplatit a vzápětí pospíchal na parkoviště. Ani jsem si nevšiml, že stařenka už vedlejší stůl taky opustila. Seděl jsem tu sám.

Zapálil jsem si doutník,napil se vína a jal se cucat kafe. Nahoře zářila blankytně modrá obloha, ale já nemohl odtrhnout pohled od parkoviště a přemýšlel jsem, jestli hroby s kostmi odstranili nebo jestli je prostě zasypali. A zalili betonem.

Zahlédl jsem svého spolustolovníka, jak sedá do auta. Na dálku jsem nedokázal úplně rozpoznat značku, ale nejspíš to byl bavorák. Už začal couvat. Pěkně zostra. A pak se to stalo.

Kde se vzala, tu se vzala, dalo by se říct, jakoby z nebe spadla, se za ním zjevila ta drobounká bělovlasá stařenka. Ve zlomku vteřiny zmizela někde mezi jeho zadní kapotou a dalšími zaparkovanými auty, které mi zakrývaly výhled. Vystoupil z auta, okamžitě se tam seběhlo pár lidí, nakláněli se k ní, přibíhali další. Pak se rozezvučely sirény záchranky a policie.

A pak už nikdo nepospíchal. Ani záchranáři. Ještě jsem viděl, jak stařenku přikrývají a jak mému nešťastnému spolustolovníkovi dávají policajti dýchnout. Pivo u mého stolu ho asi přijde dost draho.

Za rok jsem se na stejném místě octl znova. Zase jsem měl prostoj před odjezdem vlaku a zase jsem si šel sednout do hipster kavárničky. Při pohledu na parkoviště mi ovšem zrovna dobře nebylo. Posadil jsem se ke stejnému stolu jako loni, dal si kafe a dvojku vína a zapálil si doutník.

Najednou jsem měl divný pocit. To asi pohled na parkoviště a vzpomínka na to neštěstí, napadlo mě. Ale ne, tohle bylo něco jiného. Jakoby se na mě někdo díval. Otočil jsem se k vedlejšímu stolu, kde ale ještě před chvilkou nikdo nebyl, ani jsem neviděl nikoho přicházet. A doutník mi málem spadl do klína.

Seděla tam drobounká bělovlasá stařenka s drdůlkem, rýpala se lžičkou ve fialovém zákusku, který opravdu vypadal jako trs fialek a cosi upíjela z bílého válcového hrnku, jaké už dnes najdeme leda někde na půdě.

Autor: Jiří Strádal | neděle 1.9.2019 1:54 | karma článku: 15.88 | přečteno: 386x

Další články blogera

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jiří Strádal

Jak se rodí zlo (povídka)

Pracoval v pobočce jednoho významného úřadu. Pracoval dobře. Měl své vize a spolu s kolegou se je snažili prosadit. Byrokracie to ale brzdila. Pak nadřízený úřad vypsal konkurs na jedno vedoucí místo. Přihlásil se.

25.8.2019 v 5:31 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 486 | Diskuse

Jiří Strádal

Retro 68 (povídka)

21.srpen 1968 má mnoho podob, obrazů, vzpomínek. Někdy i dost osobních. Jejich následek může přetrvat po celý lidský život.

21.8.2019 v 6:03 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 318 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Sloni vycházejí z pralesa... /povídka/

Slon se svým slůnětem se stal nechtíc svědkem doby, doby plné zvratů, nadějí, zklamaných nadějí, radovánek i lidských dramat... Zaujímal polohu statisty, vstřebával ovšem každou událost, která kolem něho jeho džunglí přešla.

18.9.2019 v 17:33 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 77 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Opravdu to chceme ?

Jsem rád ,že jsme členy EU ,že i u nás začala demokracie a udělám vše proto ,aby tomu zůstalo .A i když mi je smutno ,že společnost rozdělena ,že poslouchá populisty.

18.9.2019 v 9:16 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 548 | Diskuse

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 367 | Diskuse

Milan Vít

O Jarušce

'Déja-vu' - pocit opakovaného děje. U mě už 'déžaví' na druhou. Proč? Protože již potřetí začínám povídku stejně: hraním piškvorek online (na počítači). A to nejsem gambler. Jsou dny, týdny i měsíce, kdy mě hrát nenapadne...

18.9.2019 v 5:36 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jiří Turner

Hárá pes (Vl)Asta

Doufám, že se tento blog k Vlastimilovi Harapesovi nedostane, a pokud by se to snad náhodou stalo, nebude to vnímat jako nactiutrhání. Konečně není v tomto příběhu nic proti němu a vlastně vůbec nic proti nikomu.

15.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 248 | Diskuse
Počet článků 45 Celková karma 17.11 Průměrná čtenost 990

Je ženatý, má dvě děti, pět vnoučat a dva psy (věrnou kámošku, vlkodava Bernardetu, od 4.5.už jen ve smutku krásných vzpomínek). Vyšlo mu pár knížek nabízejících prolínání současnosti s historií. A taky knížka Korupce po III. pivu, která se snaží odhalovat absurdnosti naší doby. Charakterizoval by se jako kříženec nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem.

Najdete na iDNES.cz