Poslední den (povídka)

20. 10. 2019 4:31:06
„Hlavně zdraví...“ „A užívejte si pohodu...“ „Hned bych to s vámi měnila...“ Hezkou kytku jí daly. Vytáhla z ledničky mísu s dobrotami, s nimiž si hrála skoro do půlnoci.

Ještě před pár lety by tam byla i láhev šampusu, ale to už teď nejde. Alkohol na pracoviště nepatří, tak pravil pan ředitel. Jasně, má pravdu.

Jestlipak se s ní přijde aspoň rozloučit. Třiatřicet let tu dělala. On chodil nejspíš do školky, když ona sem nastoupila. Jó, tenkrát byly jinačí tahy. Jenže nikdo z těch báječných lidí už tu dávno nedělá. Bůhví, kde skončili. Někteří už možná... Nedomyslela. Najednou ji jako nikdy před tím zamrzelo, že všechny kontakty jsou zpřetrhané.

„Moc dobré to máte,“ pochutnávaly si kolegyně.

Kolegyně. Divné slovo. Proč jsem jim vlastně nenabídla tykání? Všechny byly o generaci mladší, bylo to na ní. Asi proto, že lidé se pořád měnili, stěhovali se z kanceláře do kanceláře, měnila se organizační struktura, měnili se šéfové, tedy pardon manažeři. Nebyl čas a prostor na navazování bližších vztahů. A taky možná měla pocit, že jsou prostě z jiného těsta.

Realizovala se hlavně v jednání s klienty a s partnery. Vzhledem k taky častému generačnímu rozdílu ji ale tísnila nejistota, jestli to zvládá - adekvátně současné době, jejím pravidlům, zvyklostem, rytmu, prioritám... Na školení ji neposílali. Asi si mysleli, že už to nestojí za to.

Rozlétly se dveře a vstoupil manažer úseku. „No, co tady...“ Pak mu to došlo a napřáhl k ní ruku: „Á, no jo, vlastně ... tak ať se vám ten důchod vydaří, hlavně to zdraví...“

„Vezměte si, pane inženýre,“ ukázala k míse na stole.

Dělal, že to přeslechl a otočil se k ostatním. „Vendulko, na géčku je nová struktura reportu pro vedení, vyplňte to. Raději hned. A vy Šárko, zkontrolujte všechna regionální hlášení a dejte mi je ještě dneska taky na géčko, musím si to večer projít.“ Jak vrazil do místnosti, tak vyrazil i z ní.

Zaúkolované kolegyně, poznamenané sotva znatelnými úšklebky, zaujaly místa u svých monitorů a bylo jasné, že posezení skončilo. Příští setkání pana inženýra s pochutnávajícími si podřízenými by nejspíš mělo mnohem nepříjemnější průběh.

Se slovy „bude lepší, když to uklidím zpátky, ale berte si“, odnesla mísu ze stolu do lednice. Co si bude namlouvat, ředitel nepřijde, manažer už ji má odškrtnutou, holky od vedlejších stolů i ze sousedních kanceláří taky. Už je tu vlastně navíc. Předávat není co, všechny pracovní záležitosti jsou nasdílené v podnikové síti, nebo založené v přesně označených šanonech. Ta masíčka, rolády a pomazánky, které najdou zítra ráno v ledničce, bude jediné, co jim aspoň na chvíli připomene, že tu seděla. Třiatřicet let.

Otevřela e-mailovou poštu a našla zprávu od dvou klientů. Vyřídila to a napsala jim, aby se od zítřejšího dne obracely už na kolegyni. Bylo to zbytečné, protože stejně všechno šlo přes univerzální firemní adresu a padalo do nastavených adresářů. Ale považovala to za korektní.

Za dvacet minut přišly odpovědi. „...Nejhorší zpráva...“, „...je mi to hrozně líto...“, „...moc dobře se mi s Vámi spolupracovalo...“, „...byla jste skvělá...“, citáty, které ji příjemně zašimraly. A to je napsali vrstevníci pana manažera a pana ředitele.

Dostala novou chuť. Nejen do života, i na dobré jídlo. Otevřela ledničku a nandala si plný talířek. „Děvčata, vezměte si taky.“

Chuť byla nakažlivá. Nejen na jídlo. Za pár okamžiků se všechny ládovaly. Kytka ve váze nějak víc rozkvetla. Rozpovídaly se. Smích z kanceláře byl slyšet až na chodbu, ale právě procházející manažer úseku byl natolik zabrán do promýšlení taktiky svého odpoledního jednání u ředitele, že prozvučel mimo něj. Jeho nakazit nemohl, aspoň že ho nepopudil.

Ale jinak nakažlivý byl. Zněl jako příjemná hudba doprovázející titulky na konci filmu. Dlouhého filmu. Docela dobrého filmu. Člověk vstává, uspokojen odchází, a už se těší na nový film.

Autor: Jiří Strádal | neděle 20.10.2019 4:31 | karma článku: 17.16 | přečteno: 440x

Další články blogera

Jiří Strádal

Jak jsme za totáče jeli na západ.

Jsme 30 let po revoluci a mnozí opět chtějí stavět ploty. Už jsme je tu jednou měli. Dovolím si popsat osobní zážitky z té jediné cesty na západ, kterou jsem za komunistů absolvoval. Byla to síla. Cestou tam i cestou zpátky.

15.11.2019 v 6:03 | Karma článku: 28.37 | Přečteno: 1140 | Diskuse

Jiří Strádal

Snižování role disidentů je alibismus.

Objevují se články a pod nimi diskuse o roli disidentů při pádu komunismu. Moc se mi líbil dnešní článek pana Vodvářky. Ale jsou i články a diskusní příspěvky opačných názorů. Nedá mi to vyjádřit k tomu svůj názor.

13.11.2019 v 13:18 | Karma článku: 21.17 | Přečteno: 465 | Diskuse

Jiří Strádal

Co nám dal listopad 1989? A co nám nedal?

Uprostřed současných mnohdy vášnivých střetů na téma sametové revoluce 1989 a toho, kam šel vývoj po ní, by asi bylo dobré se podívat na to, co nám tedy ta revoluce opravdu dala a co nám naopak nedala.

8.11.2019 v 13:08 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 496 | Diskuse

Jiří Strádal

Tiché kouzlo listopadu (krátký fotoblog)

Zítra nám začíná listopad. Nemíval jsem ho rád. Působil tak nějak temně. Až do doby, než jsem začal chodit s naší vlkodavkou Bernardetou do obory Hvězda. Za jejími zdmi, v ranním lesním tichu, jsem objevil úplně jiný listopad.

31.10.2019 v 12:27 | Karma článku: 18.76 | Přečteno: 382 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Emrich Sonnek

Balada podzimní

Život není černobílý. Všechno dobré je pro něco špatné a všechno špatné je pro něco dobré. Ale to přece všichni dobře víme.

20.11.2019 v 16:00 | Karma článku: 7.57 | Přečteno: 92 | Diskuse

Petr Petříček

Balada - pyromansky – platonicko – hasičská

V mé první knížce " O ženách , mobilech a broucích v hlavě " vyšla tato básnička. Naivně hloupá a zamilovaná až po uši.

19.11.2019 v 22:15 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 132 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kdo ví...

Jsou tací, co vědí všechno. A mají od všeho klíče. Jenže - kdo ví, co bylo? A kdo ví, co bude? A co na tom, brácho, vůbec záleží...

19.11.2019 v 14:42 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 261 | Diskuse

Jiří Babor

Asi tak jako Jonáš

Měl jsem s přítelkyní takovou polemiku:říkal jsem, že kdyby Eva nepodala Adamovi jablko, byl by na světě klid a ona mi řekla, to je tím, že vy chlapi musíte hned brát všechno do huby.

19.11.2019 v 14:07 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 287 | Diskuse

Milan Vít

150 I Konec dobrý, všechno dobré! (3/3)

'Odvolávám, co jsem napsal a znovu píšu, co jsem možná odvolal!' Proč? Protože se nám náš komorní příběh o komunikaci dvou lidí - technikou 21. století nijak zvlášť nedotčených - poněkud komplikuje, mění směr, rychlost i smysl...

19.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 277 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 17.91 Průměrná čtenost 929

Je ženatý, má dvě děti, pět vnoučat a dva psy (věrnou kámošku, vlkodava Bernardetu, od 4.5.už jen ve smutku krásných vzpomínek). Vyšlo mu pár knížek nabízejících prolínání současnosti s historií. A taky knížka Korupce po III. pivu, která se snaží odhalovat absurdnosti naší doby. Charakterizoval by se jako kříženec nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem.

Najdete na iDNES.cz