Jak se navážíme do sympatizantů pana prezidenta
Odkaz na článek je https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=709750.
V článku se mj. píše, že až se do pana Čermáka zase někdo bude navážet kvůli tomu, že je příznivcem Miloše Zemana, bude si o tom dotyčném myslet tři věci. Tyto "tři věci" níže cituji (modře) a na každou si dovolím, jako potenciální "navážeč", hned zareagovat.
- "Jednak, že ten navážeč je protidemokratický, neboť neuznává moje právo na můj politický názor." Zmíněné právo pana blogera na jeho politický názor plně uznávám, jen s tím názorem nemusím souhlasit. A svůj nesouhlas občas vyjádřím. To snad demokratické je.
- "A pak si o něm budu myslet i to, že je totálně neinformovaný, protože neví, že v našem právním systému neexistuje žádný zákon ani paragraf, který by mi zakazoval být sympatizantem současného prezidenta republiky." To snad ví každý, že takový zákon či paragraf jsou nesmysl a že neexistují. Ale i člověk s lehce podprůměrnou inteligencí snad rozezná rozdíl mezi tím na jedné straně s něčím nesouhlasit či něco kritizovat a na druhé straně něco zakazovat. Tady přece nikdo nikomu sympatizování s panem prezidentem nezakazuje.
- "A za třetí, že asi nebude na té mé straně, která vítá každý, a to i ten sebemenší odboj proti politické korektnosti." No, myslím si, že boj proti politické korektnosti někteří lidé občas využívají mj. jako zástěrku pro vulgarity, demagogii, někdy i agresivitu.
Zajímavé je, že logika modře označených "tří věcí" pana blogera je podle mě velmi podobná logice, kterou občas používá sám pan prezident.
Ale abych jen nekritizoval a šel taky s kůží na trh, dovolím si analogicky napsat taky "tři věci", které si zase já myslím - pro změnu o sympatizantech pana prezidenta:
- Že se jim líbí, že nejvyšší představitel ČR dává přednost orientaci naší země směrem na východ před orientací směrem na západ, a nevadí jim, že tím znevěrohodňuje naši zemi v očích našich západních spojenců.
- Že se jim líbí, že nejvyšší představitel ČR pohrdá kdekým a kdečím, co je pro fungování státu ovšem velmi důležité, např. zpravodajskými službami, novináři, akademickou obcí, soudními rozsudky, občas i ústavou, kterou si "kreativně" přizpůsobuje svým momentálním potřebám. A co by naopak z titulu své funkce měl podporovat.
- Že se jim líbí, že nejvyšší představitel ČR proto, aby zaujal svou "vtipností a originálností" kdekoho zesměšňuje nebo uráží, říká neověřené výroky, které se pak ukážou jako nepravdivé, používá vulgarismy, které možná někomu přijdou zábavné a zdařile nekorektní, ale hlava státu by měla být jistým vzorem pro občany, podobně jako učitel by taky neměl mluvit před žáky sprostě.
Ale nikomu tyto postoje neberu, v demokracii na ně každý má právo. Pouze s nimi nesouhlasím.
Jiří Strádal
Jak naše armáda jela na Polsko
Dnes v noci je to 40 let, co z mnoha československých kasáren vyjely kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut směrem k polským hranicím. S cílem potlačit tamní proces demontáže komunistické diktatury vedený Solidaritou.
Jiří Strádal
Paradoxy naší doby
Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.
Jiří Strádal
Nahlédnutí k novozélandským Maorům
Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.
Jiří Strádal
Dvakrát na břehu řeky (povídka)
Na břehu téměř vyschlé řeky seděl stařec se svým vnukem. Podél protějšího břehu šla karavana lidí s naloženými vozy. Spíš se trmáceli, než šli. Vyhnuli se opuštěnému mlýnu a pokračovali, než sedící dvojici zmizeli za pahorkem,
Jiří Strádal
Víra, normalizace a Bílá Hora
Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?
Jiří Strádal
Příprava na restart České republiky
Z Andreje Babiše se stává politická mrtvola. Vláda vzešlá z příštích voleb asi bude tvořená hodně širokou koalicí, bude muset potlačit vzájemné averze, a nabídnout celospolečensky přijatelnou vizi rozvoje země. Nebude to snadné.
Jiří Strádal
Jak se vede boj o rozum a cit
Stovky milionů let se na Zemi úspěšně rozvíjel život. Když se objevili první lidé, Bůh si je oblíbil a rozhodl se obdarovat je něčím, co žádní tvorové dosud neměli. Rozumem.
Jiří Strádal
Cestování (aspoň) s Google Earth
Cestovat do zahraničí v pandemické době moc nejde. V pohádkách existovaly kouzelné křišťálové koule, v nichž bylo vidět, kam oko normálně nedohlédlo. Do podobné koule můžeme koukat doma na počítači. A cestovat aspoň virtuálně.
Jiří Strádal
Vražda s nepovedenou kopií (detektivní povídka)
Hospoda se nacházela v mizerně osvětlené ulici, na rohu s ještě temnější a užší uličkou. Chodník byl změtí kostek a asfaltových záplat. Jakoby se tu zastavil čas.
Jiří Strádal
Nepodceňujme stařenky a stařečky.
Před 30 lety startovala 90. léta. Rozevírala se svoboda, rozjíždělo se podnikání, otevřely se hranice. A na služební cesty se začalo jezdit na západ. Nejblíž bylo Bavorsko. Z té doby je tento příběh.
Jiří Strádal
Sjednocující a rozdělující se Evropa
Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovým nádražím
Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovému cestování
Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.
Jiří Strádal
Vyznání starým detektivkám
Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.
Jiří Strádal
Vyznání starým filmům
Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.
Jiří Strádal
Jak jsme o vojenské přípravě "posvětili" antichartu
Je září a to kdysi bývalo kromě začátku školního roku i začátkem tzv. vojenské přípravy na vysokých školách. Zahajovala nám dvěma týdny denně od 6.30 ve vojenském prostoru v Motole. Večer jsme pak bývali jak utržení ze řetězu.
Jiří Strádal
Padesát let od smrti Jochena Rindta
Zítra, v sobotu 5. září, to bude 50 let, co se na závodním okruhu v italské Monze zabil 28letý Rakušan Jochen Rindt. Jediný závodník formule 1, který se stal mistrem světa in memoriam.
Jiří Strádal
Idealisté versus pragmatici
Pokud spolupracují, těžko se najde efektivnější kombinace. Pokud na sebe plivou, může plivání přerůst v pandemii. Kam se hrabe Covid. A kam se hrabalo blahé paměti plivání mezi levičáky a pravičáky.
Jiří Strádal
Obloha jako jeviště (fotoblog)
Že se mraky umí stylizovat do map různých kontinentů, zemí a ostrovů, je známé. Ale mraky se umí převtělovat i do bytostí všeho druhu. A ty při tom někdy i ledacos vyvádějí.
Jiří Strádal
Mufloni v Thomajerově nemocnici
Mufloni v areálu pražské Thomajerovy nemocnice jsou velmi oblíbení. Oficiální verze říká, že sem přišli a přicházejí z blízkého Kunratického lesa. Troufnu si nabídnout jinou verzi.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 773x