Mrtví neprotestují (povídka)
U druhého stolu seděla drobounká bělovlasá stařenka s drdůlkem, rýpala se lžičkou v nějakém fialovém zákusku, který opravdu vypadal jako trs fialek a cosi upíjela z bílého válcového hrnku, jaké už dnes najdeme leda někde na půdě. Asi součást hipster stylu.
Vzápětí se přiblížil telefonující sportovně oblečený muž, ukončil hovor, položil telefon a klíčky od auta na můj stůl a ukázal na volnou židli proti mě. "Máte tu volno?"
Než jsem stačil odpovědět, už seděl. "Horko, co?", utrousil a hodil na druhou volnou židli svoje sáčko a kabelu.
"Hm, horko," odpověděl jsem. Ale to on už nevnímal, protože očima hledal obsluhu. "Moc teda nespěchají," komentoval situaci a koukl na hodinky. "To já na rozdíl od nich docela jo. A žízeň se taky hlásí."
"Velkou kolu," sdělil číšníkovi, když k nám přišel. "Anebo, radši pivo. Ono se to pro jednou nezblázní," dodal s pohledem na klíčky od auta. "Máte Plzeň?" Následovalo souhlasné kývnutí hlavou a za chvíli už žádaný mok před mým spolustolovníkem stál.
"To jsem potřeboval," pochvaloval si poté, co vypil značnou část obsahu půllitru. "Ale je to teď pohoda, že tu máme tohle parkoviště," dodal a ukázal za sebe.
"Asi se tu dřív špatně parkovalo, že jo?" snažil jsem se být trochu společenský.
"To si pište. Ale co dalo za práci, než ho ty paňáci v zastupitelstvu odsouhlasili. Skoro deset let jsme za něj lobbovali."
"A proč ho nechtěli povolit?"
"Protože tam byl hřbitov. Už se na něm dávno nepohřbívalo, ani žádný pozůstalí už tam nechodili. Ale to víte, památkáři..."
"Hm. No jo, jenže hřbitov... Přece jenom..."
"Prosím Vás, kvůli nějakým pobořeným šutrům a prožraným kostem tolik cavyků. Měla by nás zajímat budoucnost a ne minulost."
Když z mého výrazu usoudil, že mě úplně nepřesvědčil, napil se a pokračoval. "Původně to měli udělat místo louky tamhle vzadu. Jenže proti tomu protestovali ekologický pošahanci. Tak přišel na řadu krchov. Mrtví neprotestujou."
Dopil zbytek piva. "Pokrok nezastavíte. Tak nashle."
Sako hodil na sebe, mobil a klíčky do kabely, vběhl dovnitř zaplatit a vzápětí pospíchal na parkoviště. Ani jsem si nevšiml, že stařenka už vedlejší stůl taky opustila. Seděl jsem tu sám.
Zapálil jsem si doutník,napil se vína a jal se cucat kafe. Nahoře zářila blankytně modrá obloha, ale já nemohl odtrhnout pohled od parkoviště a přemýšlel jsem, jestli hroby s kostmi odstranili nebo jestli je prostě zasypali. A zalili betonem.
Zahlédl jsem svého spolustolovníka, jak sedá do auta. Na dálku jsem nedokázal úplně rozpoznat značku, ale nejspíš to byl bavorák. Už začal couvat. Pěkně zostra. A pak se to stalo.
Kde se vzala, tu se vzala, dalo by se říct, jakoby z nebe spadla, se za ním zjevila ta drobounká bělovlasá stařenka. Ve zlomku vteřiny zmizela někde mezi jeho zadní kapotou a dalšími zaparkovanými auty, které mi zakrývaly výhled. Vystoupil z auta, okamžitě se tam seběhlo pár lidí, nakláněli se k ní, přibíhali další. Pak se rozezvučely sirény záchranky a policie.
A pak už nikdo nepospíchal. Ani záchranáři. Ještě jsem viděl, jak stařenku přikrývají a jak mému nešťastnému spolustolovníkovi dávají policajti dýchnout. Pivo u mého stolu ho asi přijde dost draho.
Za rok jsem se na stejném místě octl znova. Zase jsem měl prostoj před odjezdem vlaku a zase jsem si šel sednout do hipster kavárničky. Při pohledu na parkoviště mi ovšem zrovna dobře nebylo. Posadil jsem se ke stejnému stolu jako loni, dal si kafe a dvojku vína a zapálil si doutník.
Najednou jsem měl divný pocit. To asi pohled na parkoviště a vzpomínka na to neštěstí, napadlo mě. Ale ne, tohle bylo něco jiného. Jakoby se na mě někdo díval. Otočil jsem se k vedlejšímu stolu, kde ale ještě před chvilkou nikdo nebyl, ani jsem neviděl nikoho přicházet. A doutník mi málem spadl do klína.
Seděla tam drobounká bělovlasá stařenka s drdůlkem, rýpala se lžičkou ve fialovém zákusku, který opravdu vypadal jako trs fialek a cosi upíjela z bílého válcového hrnku, jaké už dnes najdeme leda někde na půdě.
Jiří Strádal
Jak naše armáda jela na Polsko
Dnes v noci je to 40 let, co z mnoha československých kasáren vyjely kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut směrem k polským hranicím. S cílem potlačit tamní proces demontáže komunistické diktatury vedený Solidaritou.
Jiří Strádal
Paradoxy naší doby
Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.
Jiří Strádal
Nahlédnutí k novozélandským Maorům
Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.
Jiří Strádal
Dvakrát na břehu řeky (povídka)
Na břehu téměř vyschlé řeky seděl stařec se svým vnukem. Podél protějšího břehu šla karavana lidí s naloženými vozy. Spíš se trmáceli, než šli. Vyhnuli se opuštěnému mlýnu a pokračovali, než sedící dvojici zmizeli za pahorkem,
Jiří Strádal
Víra, normalizace a Bílá Hora
Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?
Jiří Strádal
Příprava na restart České republiky
Z Andreje Babiše se stává politická mrtvola. Vláda vzešlá z příštích voleb asi bude tvořená hodně širokou koalicí, bude muset potlačit vzájemné averze, a nabídnout celospolečensky přijatelnou vizi rozvoje země. Nebude to snadné.
Jiří Strádal
Jak se vede boj o rozum a cit
Stovky milionů let se na Zemi úspěšně rozvíjel život. Když se objevili první lidé, Bůh si je oblíbil a rozhodl se obdarovat je něčím, co žádní tvorové dosud neměli. Rozumem.
Jiří Strádal
Cestování (aspoň) s Google Earth
Cestovat do zahraničí v pandemické době moc nejde. V pohádkách existovaly kouzelné křišťálové koule, v nichž bylo vidět, kam oko normálně nedohlédlo. Do podobné koule můžeme koukat doma na počítači. A cestovat aspoň virtuálně.
Jiří Strádal
Vražda s nepovedenou kopií (detektivní povídka)
Hospoda se nacházela v mizerně osvětlené ulici, na rohu s ještě temnější a užší uličkou. Chodník byl změtí kostek a asfaltových záplat. Jakoby se tu zastavil čas.
Jiří Strádal
Nepodceňujme stařenky a stařečky.
Před 30 lety startovala 90. léta. Rozevírala se svoboda, rozjíždělo se podnikání, otevřely se hranice. A na služební cesty se začalo jezdit na západ. Nejblíž bylo Bavorsko. Z té doby je tento příběh.
Jiří Strádal
Sjednocující a rozdělující se Evropa
Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovým nádražím
Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovému cestování
Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.
Jiří Strádal
Vyznání starým detektivkám
Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.
Jiří Strádal
Vyznání starým filmům
Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.
Jiří Strádal
Jak jsme o vojenské přípravě "posvětili" antichartu
Je září a to kdysi bývalo kromě začátku školního roku i začátkem tzv. vojenské přípravy na vysokých školách. Zahajovala nám dvěma týdny denně od 6.30 ve vojenském prostoru v Motole. Večer jsme pak bývali jak utržení ze řetězu.
Jiří Strádal
Padesát let od smrti Jochena Rindta
Zítra, v sobotu 5. září, to bude 50 let, co se na závodním okruhu v italské Monze zabil 28letý Rakušan Jochen Rindt. Jediný závodník formule 1, který se stal mistrem světa in memoriam.
Jiří Strádal
Idealisté versus pragmatici
Pokud spolupracují, těžko se najde efektivnější kombinace. Pokud na sebe plivou, může plivání přerůst v pandemii. Kam se hrabe Covid. A kam se hrabalo blahé paměti plivání mezi levičáky a pravičáky.
Jiří Strádal
Obloha jako jeviště (fotoblog)
Že se mraky umí stylizovat do map různých kontinentů, zemí a ostrovů, je známé. Ale mraky se umí převtělovat i do bytostí všeho druhu. A ty při tom někdy i ledacos vyvádějí.
Jiří Strádal
Mufloni v Thomajerově nemocnici
Mufloni v areálu pražské Thomajerovy nemocnice jsou velmi oblíbení. Oficiální verze říká, že sem přišli a přicházejí z blízkého Kunratického lesa. Troufnu si nabídnout jinou verzi.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 773x