Krásná povídka. Velký dík!

Děkuju.

Vstávám na chatě, otec je již v kuchyni. Z tranzistoráku jakési hlasy - Neklaďte odpor, nic se vám nestane! Co to je? Ále, zatrolení komunisti nedají pokoj a od rána tady vysílají nějakou přiblblou rozhlasovou hru. (Skutečně). Hučení letadel a poslech přiblblé hry vyvedl chataře před svá obydlí. Slovo dalo slovo - Pojďme z lesa ven, na okresní silnici! Já chlapecky zíral - Po asfaltové cestě se řítil tank za tankem. Kdosi zvolal - Válka, otec zatlačil motocykl do kůlny a vybídl mne, abych ukryl vzduchovku do peřin ! Následoval přesun vlakem domů a okamžitá návštěva potravinového obchodu. To byla divadelní hra, jako blázen ! ...

Vaše reminiscence?

Jen ta cesta vlakem z Polska. Optimsismus tehdy přineslo první nádraží na naší straně hranice, na jehož budově visela čs.vlajka a nápis Smrt okupantům. Ovšem zazdila to česká průvodčí (na hranicích se střídala s polskou), když nám barvitě líčila Hlavní nadraží zalité potoky krve. Ale vlak nakonec dojel jen do Libně.